I. Návrat ze ztracena...

9. srpna 2012 v 17:42 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Takže první kapitola! Ať se líbí!



Po tolika letech jsem se vrátila zpět! Zpět do Meridenu, do svého rodného města... Uběhlo už pět let od doby, kdy jsem tady byla naposledy a myslím si, že se to tu hodně změnilo, ale i přes to jsem se strašně těšila až je všechny uvidím...
Melissu, Ellie, Joshe, Carol s Lin a i ostatní. Předpokládala jsem, že se možná do mého města nastěhoval i někdo jiný, ale tomu jsem moc nevěnovala pozornost. Moc jsem se těšila na svou sestřičku!
Autem jsem jela skoro přes půlku spojených států a už mě od toho neustálého sezení bolel celý zadek... Nemohla jsem se dočkat až si zase pohodlně odpočinu...
Zaparkovala jsem před máminým bytem a vylezla z něj. Trochu jsem se protáhla a po chodníku se vydala až k verandě. Zatím všechno vypadalo úplně stejně jako když jsem odjížděla. Zarachotila jsem klíčky v zámku a usmála jsem se, když to cvaklo a mě byla milosrdně povoleno vstoupit dovnitř do mého bytu.
Samozřejmě, že nikdo nebyl doma. Ségra touhle dobou byla ve škole a máma v práci.. ačkoliv ta byla v práci neustále a nepřetržitě..
Svalila jsem se na gauč a spokojeně se opřela o opěradlo. Tak jsem si hověla až do doby než jsem je uslyšela.
''Dej mi už pokoj!'' křičela.
''Ale no tak! Vždyť se tolik nestalo!''
Vstala jsem a otevřela jsem dveře, takže se na mě oba zaraženě podívali.
''Ráda vás zase vidím, lidi!'' řekla jsem a zazubila jsem se na ně.
''Panebože!'' vykřikla Carol a na Joshe hned zapoměla. Vrhla se mi okolo krku div mě nepoložila. Byla silná. Až podezřele moc... ''Ty ses vrátila!'' Pak se zarazila a trochu se ode mě vzdálila a už zase byla vážná. ''Tak co tu chceš?!'' řekla nepřátelsky.
Přesně jak jsem čekala. Bude mě nenávidět. Ach jo. Asi bych si měla začít zvykat, že ne všechno v mém životě se řídí mými plány. Vzvlášť má rodina ne.
''Budeš se divit, ale momentálně nic.'' řekla jsem a i já zvážněla. ''Ahoj, Joshi.''
Odměřeně se na mě díval. ''My se známe?''
''Jmenuji se Nathani Samuelová, jestli ti to něco řekne.'' prohodila jsem jako by mimochodem.
''Nath?'' zeptal se už výrazněji překvapeně a sjel mě pohledem od hlavy po paty. ''Páni, je z tebe kočka!'' vyhrkl a rychlím pohledem střelil po Carol, která výrazně pěnila. Ještě víc než před chvílí.
''Krásná jsem byla vždycky. Jenom je to na mě víc vidět.'' Nejsem namyšlená, jenom ráda provokuji a svou sestru jsem neprovokovala už dost dlouho, takže jsem si to potřebovala dost vynahradit a jak se dá nejlíp štvát sestra než, že zblbnete hlavu jejímu klukovi?
''Jistě.'' ucedila Carol se zaťatými pěstmi. ''My s Nath si musíme nutně promluvit. Sbohem, Joshi.''
Zaraženě mi kývl na rozloučenou a pak odešel.
Carol za ním zabouchla dveře a postavila se přede mě. ''Co tu děláš!?'' zavrčela nepřátelsky.
''Vrátila jsem se.''
''Po pěti letech!'' křikla. ''Pět let se tu neukážeš a teď najednou se chováš jako bys tu byla doma! Jako by tu o tebe ještě pořád někdo stál! Nikdo tě tady nechce, takže se klidně můžeš vrátit tam odkud si přijela! Nikdo už tady o tebe nestojí! Odešla si a vykašlala si se na mě! Ani ses nerozloučila!''
''Měla jsem své důvody, proč jsem odešla.'' ohradila jsem se klidně.
Carol se snažila uklidnit a zastrčila si své dlouhé blonďaté vlasy za ucho. Občas mě až zaráží, jak jsme my dvě rozdílné a i přes to stejné. Jsme si podobné povahově, ale zatím co ona je blondýna s modrýma očima a vypadá jako mladší vydání mámy. Já jsem zase celá táta. Vysoká, štíhlá, krásná. Jsem hnědovláska s modro-šedýma očima a bílou pletí. Bohužel máme z obouch stran takový ten gen, že se vůbec nemůžeme opálit, takže jsme obě blé jak sníh v každém ročním období.
''Jo a jaké?!'' Trochu se uklidnila, ale i přes to byl v jejím hlase hmatatelný nepřátelský tón.
''Otce.'' odpověděla jsem jednoduše. ''Snažila jsem se ho najít, ale on o to jaksi nestál, takže jsem se rozhodla vrátit.'' řekla jsem jí smyšlenou část toho příběhu, ale co? No, ačkoliv to nebylo až zas tak smyšlený. S otcem to hodně souviselo. To on mě vlastně k tomu všemu navedl. To on mi řekl, abych odjela a pak jsme celé ty roky hledali různé informace, které bychom mohli v "boji" využít a zachránit tím svůj život i život Carol.. Ale to jsem jí nemohla říct. Nesměla vědět, že jsem odjela právě kvůli ní.. Jak se říká: "Co oči nevidí, to srdce nebolí..."
''Pět let?'' zeptala se posměšně, ale bylo na ní vidět, že zmíňka o tátovi s ní zamávala. Nervózně přešlápla a ruce si založila na hrudi jako by mezi nás chtěla něco fyzickýho postavit.
''Pět let jsem se ho snažila najít a poslední dva měsíce přemluvit, aby se ti aspoň ozval.''
V očích se jí zatřpytily slzy. A sakra! Tohle jsem vážně nechtěla.
Najednou mi zase přistála v náruči a pevně mě objala okolo krku, ačkoliv na něj skoro nedosáhla.
No to já jsem z nás byla ta vyšší, hezčí, starší, milejší a úžasnější, takže co byste chtěli?
''Jsem ráda, že si se vrátila.'' zašeptala mi nakonec do kožené bundy.
''To já taky.'' řekla jsem a taky se s ní pevně objala.
"A cos o tátovi zjistila?" zeptala se váhavě.
"Nic moc. Tedy, to, že je to arogantní blbec jsem věděla už od začátku, ale že je to totální blbec a k tomu ještě podváděcí hajzl s asi sedmi dětmi... To teda fakt ne!" Ani jsem nemusela hrát rozčilení. Ještě pořád mě to dopalovalo. "Nebudeme o něm mluvit. Ano? Už nikdy."
Kývla.
Po pár minutách, když se konečně uklidnila už to zase byla ta stará Carol, kterou jsem už tak dlouho znala a vážně moc milovala. Ta stará, pohodová a věčně sarkastická Carol, která si z ničeho nedělá hlavu, miluje drby a své kámoše nade všechno na světě.
''Musíme do baru!'' vyhrkla.
Já se zamračila. ''Proč?''
''Aby jsme si mohly všechno říct a všichni viděli, že mám za ségru takovou kočku!'' vyhrkla a popadla kabelku i mě.
Přesně věděla, co na mě platí a tak jsme za chvíli seděly v autě a jely směrem do baru.
Nebyla jsem nervózní. Ne vůbec. Vlastně, možná jen trošku...
Do baru jsme přijely za chvilku a Carol mě doslova vypáčila z auta. Pořád jsem nechápala, kde bere takovou sílu. Nakonec jsem už po svých vešla do baru.
Všude bylo plno lidí a téměř všichni byli totálně opilí nebo prostě jenom děsní slizáci, takže normálka...
Carol se nerozhlížela, jestli je někde u stolu volno. Místo toho zamířila přímo k baru a člověku, který byl za ním.
''Ahoj, Bene! Že nevíš, kdo se nám vrátil?'' vypálila na něj hned Carol.
Ben je fakt moc hezký. Má delší blonďaté vlasy, je vysoký, hezký a je kapitán fotbalového týmu, takže dokonalá partie pro všechny středoškolačky jako byla Carol. Naštěstí já už nebyla středoškolačka, takže jsem se do něj nemohla zabouchnout.
Ben měl plné ruce práce a ani se na ní nepodíval. ''Ne to vážně netuším!'' vyhrkl a málem mu popadaly všechny skleničky.
''Hele, nechceš pomoc?!'' zeptala jsem se se smíchem.
V tu chvíli ztuhl a všechny skleničky mu vážně vypadly z ruky a roztříštily se na zemi. Pak ke mně tázavě vzhlédl a zdál se být totálně šokovaný. ''Bože!'' křikl, když mě uviděl.
''Nevolej mě! Stojím zde!'' řekla jsem se smíchem a pomohla mu pozbírat zelené střepy a vyhodit je do koše.
Schválně jsem si nevšímala obdivného pohledu, kterým mě propalovala sestřička, která nehnula ani malíčkem, aby nám pomohla - celá ona.
''Nathani, ty ses fakt vrátila?'' řekl, když už jsme to měli všechno posbíraný.
''Jo! Ona se vrátila! Věřil bys tomu, Bene?!'' křičela celá rozradostněná Carol, ale pochybovala jsem, že tu radost zapříčinil můj návrat.
''Čemu by měl, kdo věřit?'' zeptala se, když k nám přistoupila.
Vyrostla za tu dobu, co jsem jí neviděla. A taky zvážněla. Vypadala starší a moudřejší. Hnědé vlasy si nechala dorůst na ramena a čokoládové oči měla orámované kouřovými stny. Vždycky mi připadala bledá, ale nikdy ne tolik jako teď. Ale rozhodně neztratila svůj talent na módu a styl.
''Melisso! Nath se vrátila!'' řekla místo pozdravu moje mladší sestřička.
Melissa ztuhla a prkeně se podívala mým směrem. ''Vážně? Chci říct: čau.'' vyhrkla.
''Emh... Nathani. Tohle je Erik, Melissin kluk a Eriku tohle je Nathani, moje sestra.''
''Starší sestra.'' řekla jsem automaticky a přebrala jsem si od Bena zástěru a stoupla jsem si za pult.
''Dík, že mi pomůžeš. Barman se tak trochu zdejchnul a zůstalo to tu na mě.''
''Však mě znáš. Kde můžu pomůžu.'' řekla jsem a schválně jsem se na Melissina kluka ani nepodívala.
''Ahoj, Nath.'' řekl. Použil mojí přezdívku a já tak nějak nechápala, jak na ni přišel. ''Rád tě poznávám.'' Natáhl ke mně ruku, ale já ji nepřijala.
Byl vysoký, bledý, hezký a zdál se být milý. Ale neznala jsem ho - důvod, proč být na pozoru. Měl tmavé vlasy a tmavé oči.
''Jo. Já tebe taky.'' vyhrkla jsem a vytáhla jsem jídelní lístek, abych si prohlédla, co všechno tu mají nového. Nic moc tam toho nebylo, takže jsem si nemusela dělat moc velkou hlavu, co jak se míchá a připravuje.
Já jsem dělala barmana a Ben přinášel obědnávky a myl skleničky.
Erik s Melissou se posadili ke stolu v rohu a snažili se nás nevšímat, ale jejich pohledy vždycky nakonec skončili u mě.
''Kdo je vlastně ten Erik?'' zaptala jsem se své sestřičky.
''Erik Stevensone. Přistěhoval se na začátku roku i se svým bratrem Jamesem a ihned si získal Melissino srdce... Ale to je fuk. Vyprávěj mi, cos zažila za tich pět let.''
''Nic moc.'' řekla jsem vyhýbavě.
''Chlap? Manžel? Děti? Rodina?''
''Ne. Ne. Ne a jo.'' promluvila jsem docela pobaveně. Carol byla místní drbna a hned o mě chtěla vědět všechno, aby náhodou nebyla pozadu.
''Rodina?'' Úplně se rozzářila jako sluníčko. Bylo až nebezpečné dívat se na ní bez slunečních brýlých, když padlo slovo "rodina", "vztahy" nebo "přítel/přtelkyně".
''Jo. Ty, náš "otec" a máma.''
''Hmn... Tak cos těch pět let dělala?''
''Hledala tátu a chodila po barech, cestovala, vydělávala jsem si jako spisovatelka a tak různě.'' V překladu a tak různě jsem myslela, že jsem zdrhala před upíry, démony a čarodějkami, kteří mě z nějakých "neznámých" důvodů chtěli zabít.
''A co? Nějaký delší vztah?''
''Nic, co by stálo za řeč.'' Rozhodně to za řeč stálo, ale ne za řeč s ní, poněvadž by mě s největší pravděpodobností nazvala bláznem a já bych skončila hned první den tady na psychiatrické léčebně a asi bych byla prohlášena za těžce labilní... To mi nezní moc dobře.
''Ale povídej, co ty?''
''James, Ben, Josh.'' řekla, ale neznělo to vůbec nadšeně.
''Wow! A jací byli?''
''James hnusný slizák, který mě jen zneužíval. Ben se se mnou rozešel, protože měl pocit, že ho podvádím s Joshem. A s Joshem se poslední dobou strašně hádáme, takže nic moc.'' frustrovaně si povzdechla. ''Dej mi něco tvrdšího.''
Nalila jsem jí a pobaveně sledovala, jak to do sebe lije jako by to byla voda.
''Ahoj, dámy!'' řekl někdo, koho jsem fakticky neznala.
''Jamesi, vypadni!'' vyhrkla prudce Carol.
James se zatvářil uraženě. ''Ani nás nepředstavíš? Tomu se tedy říká zdvořilost.'' Posadil se vedle ní a zadíval se na mě.
''Jo! To je zdvořilí! Chráním jí před tebou!'' vyhrkla značně popuzená Carol.
''Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale já moc chránit nepotřebuji.'' zasáhla jsem a začala jsem otírat skleničku, kterou Ben nestihl ještě umýt.
''Žes to nepotřebovala pět let neznamená, že to nepotřebuješ teď! Takže si být tebou začnu zvykat, sestřičko!'' prskla po mě naštvaně.
Nalila jsem jí další skleničku a už jsem jí nic neřekla. Místo toho jsem se otočila k Jamesovi, který mě užasle sledoval. Asi ho zaujalo slovo sestřička. ''Já jsem Nathani Samuelová, sestra Carol.'' řekla jsem.
Chvíli na mě ještě užasle zíral, ale rychle se otřepal a použil svůj zabijácký úsměv, který stoprocentně oddělal už mnoho holek, ale bohužel pro něj, na mě neměl žádné účinky.
''James Stevensone, starší bratr támhletoho kluka, který chodí s Melissou.'' řekl a natáhl ke mně ruku.
Byl hodně podobný svému bratrovi. Jenom byl o něco vyšší a ačkoliv o sobě tvrdil, že je starší, vypadal na mladšího a nezodpovědnějšího. Měl světlou pleť, která výrazně kontrastovala s jeho černými vlasy a koženou bundou. Měl dokonale tvarovaná ústa a vypracovaný hrudník... a totálně super oči. Velké, tvarované jako ty kočičí, jenom výraznější a tmavě modré. Okolo nich rostly hustě řasy, kterých bylo pro kluka škoda. Jo, tak ten si na nedostatek holek fakt stěžovat nemohl!
''Vypadni!'' sykla na něj Carol a probodávala ho fakticky děsivým pohledem, který by dokázal zabíjet.
''Ale no tak! Sotva jsme se seznámili a ty už nás chceš rvát od sebe?! To je vážně neslušné!''
''Stejně nemám čas zabývat se nějakou opilou opicí s egem přes celý bar, takže klidně můžeš jít.'' promluvila jsem s milým a sladkým úsměvem. Ten jeho povadl.
''Já nejsem opilý!'' vyletěl. Trochu se zklidnil. ''A kdybys věděla, co jako opilý dokážu, snažila by ses o to.'' Zazubil se na mě vyzívavě.
''Spíš bych se bála dát ti i tu pouhou skleničku.'' prohlásila jsem. Carol se dusila smíchy. James pěnil a provrtával mě nenávistným pohledem.
''Je vidět, že seš Samuelová.'' zavrčel.
''Jo. Jsem nádherná, geniální, milá a úžasná. To my máme v rodině.'' Zamyslela jsem se. "Z matčiny strany samozřejmě..."
To už nevydržel a zvedl se ze židle, takže jsme si nenávistně hleděli do očí.
Nevím, proč, ale ten kluk mě štval ještě než stihl cokoliv říct a měla jsem chuť ho umlátit kávovou lžičkou.
"Eliz aspoň není tak namyšlená..." zavrčel rozzuřeně.
"To je jedna z mála věcí, které jsem podědila po otci." řekla jsem stehně hrozivě.
Slíbila jsem sice, že se o něm s Carol nebudeme bavit, ale já se o něm nebavila s ní, ale s nějakým pitomým lamačem dívčích srdcí, který má úchylku na alkohol a sex.
"To si nejsem tak jistý... Pochybuji, že je Eliz takhle..." spustil salvu sprostých slov a já se nestačila divit.
Najednou se mezi nás vetřela Melissa a v závěsu jí byl Erik.
"Opilej." řekla jsem mírně, ale zadržovala jsem dech, abych trochu upustila páru.
"No, jo. Když vy Samuelsonovi se neumíte vůbec bavit... Třeba tady Carol.. je v posteli totálně nudná." prohodil a snažil se od sebe Erika odstrčit. Carol se zatvářila jako raněná srna a pohledem mě prosila ať na ní nekřičím.
Nic podobného jsem v plánu neměla. Já jsem už vypěnia, takže když se ke mě otočil schytal takovou, že jsem předpokládala, že jsem mu zlomila nos. Přeskočila jsem bar a bylo mi jedno, že jsem se stala hlavní atrakcí. Zvedla jsem mu hlavu, čímž jsem ho donutila podívat se mi do očí. "Můžeš urážet mě. Můžeš mi nadávat, vysmívat se mi a třeba mě i mlátit! Ale nikdy! Nikdy se neopovažuj říct něco takového o mé sestře." Můj hlas zněl silně a ani jsem nemusela mluvit nahlas, aby mě pořádně slyšel.
Z nosu mu tekla krev a vytočeně i překvapeně mi zíral do očí.
"Já se fakt omlouvám!" řekl Erik, když ho odvedl pryč a vrátil se pro Melissu. "Brácha byl děsně zlitej..."
"To nevadí." řekla Carol. "Ty za to nemůžeš."
Seděla jsem vedle ní a nevěděla jsem, co mám dělat, ale když j po tváři ztekla první slza něco se ve mě zlomilo. Probudili se ve mě známé ochranitelské instinkti a já ji pevně objala okolo ramen.
Překvapeně se ne mě podívala.
"Hlavně klid. Jestli bude mít ještě blbý kecy, tak mu ten nos fakticky přerazim." Povzbudivě jsem se na ní usmála a ona se mi opřela o rameno. "Nic ve zlym Eriku, ale v tom mi nezabráníš ani ty." vyhrkla jsem nekompromisně, když chtěl začít něco namítat.
Melissa se na mě podmračeně podívala. Jo, ona mě bude nenávidět ať už udělám cokoliv. "Chceš mu snad vyhrožovat? Proto si se po pěti letech vrátila? Abys nám zničila život?"
"Melisso!" okřikla ji Carol.
"Je to pravda!" odsekla.
Nevzrušeně jsem ji pozorovala a pořád jsem k sobě tiskla Carol. "Já jsem se vrátila za svou sestrou a odešla jsem, aby měla možnost setkat se se svým otcem než mi došlo, že to jí za to nestojí... A cos udělala tak hrdinskýho ty, že si přiděluješ právo soudit ostatní?" mluvila jsem tichým a lhostejným tónem, který nezněl ani trochu naštvaně ani pobaveně. Byla jsem to, co oni ještě neznali. Hodně jsem se za tich pět let změnila a věděla jsem o o sobě až moc dobře. Věděla jsem, co všechno dokážu a jak působým na ostatní - jako tvrdá a silná holka s nezničitelnou sebedůvěrou.
Ben se k nám přichomítnul s další várkou objednávek a já se musela pustit do míchání a při tom pustit Carol.
Melissa mi na otázku samozřejmě neodpovědla, jen dál zarytě mlčela.
"Chceš hodit domů?" zeptal se starostlivě Erik mé sestry.
"Ne, to je dobrý. Pojedu s Nathie."
"Jak chceš." řekl jsem.
Ještě pořád jsem j znala a znala jsem i sebe a my jsme si byly víc než jen podobné, takže mi bylo jasné, že Carol je v pohodě, ale strašně jí deprimuje, že se k ní chováme jako ke zraněné holčičce.
Usmála se na mě, ale nebyl to vůbec veselý úsměv.
Erik i s Melissou se rozloučili a odjeli. Ben šel roznášet pití a my jsme zůstaly zase na chvilku o samotě.
"Máš to u mě." řekla Carol po delší odmlce.
"Ne. Jenom si chci u tebe vyžehlit to, že jsem se na pět let takhle zdejchla..."
Tlumeně se zasmála, ale neznělo to vůbec vesele. "Věř mi, to bys musela splácet hodně dlouho."
Zatvářila jsem se naoko dotčeně. "A tím mi chceš jako říct, že já neplním své dluhy?"
"Jo."
Odfrkla jsem si. "Tak to teda díky no..."
Ale za chvilku už jsme se obě smály a Carol mi vesele vypravovala o tom, co se tu za dobu mé nepřítomnosti dělo a všelijaké drby. Vyhrála Miss Meriden, která se konala jednou za tři roky a zúčastnila se různých akcích, které bych nebyla schopná vyjmenovat ani kdybych na nich byla. V Meridenu bylo několik napadení divokým zvířetem, ale u toho jsme se moc nezdržely, protože Carol měla plno mnohem veselejších zážitků než byla nějaká hloupá zvířata... Prostě vykládala páté přes deváté a já se psychicky připravovala na setkání s mámou...

Předchozí kapitola ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨Další kapitola

 


Komentáře

1 Arniel Torm Arniel Torm | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 10:23 | Reagovat

No páni, vyzerá to zaujímavo :)

2 Erin Erin | E-mail | Web | 17. srpna 2012 v 12:21 | Reagovat

Páni, koukám, že žádne sraní s mladou paní :-D
Je to skvělý. Snadno a rychle se mi kapitola četla, rozhodně víš, o čem píšeš, má to hlavu a patu.
A teď to krásný jméno Nath. Jsem zvědavá, co dalšího se o ní dozvím, stejně tak jako o tom jejím tátovi a údajném bratrovi :-)

3 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | Web | 28. července 2013 v 18:53 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. A Nath se mi zamlouvá. Připadá mi, že je to taková ta osoba, která nejde přehlédnout. Dělá si, co chce a je jí jedno, co si o ní kdo myslí (ve většině případech). Ale co se mi líbí, je to že dokáže nereagovat na nadávky, které se dotýkají jí. Hned nevyletí kvůli každé hlouposti (pokud se to netýká někoho, na kom jí záleží. To je její slabina.), což značí, že není nafoukaná. Připadá mi, že se jí nikdo může snažit vyprovokovat nadávkami a jí to nevadí, dokonce jí to i pobaví, což toho nikoho strašně vytočí. Tohle je můj první dojem z ní, jdu na další, abych si to ověřila. Teda ne že bych jinak už dál nečetla. Moc se mi to líbi a taky by mě zajímalo, co s tím jejím otcem a minulostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama