III. kapitola Vyúčtování I. a II. část

9. srpna 2012 v 17:36 | Alexis Dark |  Dcery a synové Moci (noci)...

I. část: Pohled Eurenee Poistomalerové

No, tak je tu další část, ale než se pustíte do čtení, ráda bych, abyste si pustili toto video:ZDE!

II. část: Zase pohled Eurenee...



Ale nakonec toho upřímně litovala.
Stála uprostřed nějakého temného paláce. Byl jí velmi povědomí, ale byla si naprosto jistá, že tam nikdy nevkročila.
Byl starý určitě ještě víc než ona sama a byl i podstatně zchátralejší a ošklivější. Zdi se hroutily, na zemi se válely kusy shnilého jídla... a... kosti. V koutě místnosti hnila mrtvola a v jiném byly zase poskládané nejrůznější mučící nástroje, jaké ještě v životě nespatřila.
Na zemi před ní klečela postava. Byla to žena. Ruce měla v okovech a visely jí nad hlavou. Bolestivě skučela a lomcovala řetězy.
Měla dlohé rudé vlasy a z očí stejné barvy jakou měla krev okolo ní jí čiřela nenávist k jejímu vězniteli. Na levé ruce měla černé tetování, které jí omotávalo celou ruku a na zápěstí končilo dračí hlavou v plamenech.
Eurenee jí pozorovala z povzdálí a doufala, že to je jen výplod její fantazie, nikoli skutečnost, jak se jí mnohokrát stávalo.
Žena se najednou přestala zmítat v okovech a ztuhla, jako by viděla ducha.
Zvedla hlavu a její pohled spočinul na dívce, která ji po celou dobu pozorovala. Zalapala po dechu a Eurenee by se mohla zapřísáhnout, že její oči se změnili z rudé v fialovou, která značila překvapení.
"Eurenee..." zašeptala a znělo to jako modlitba.
Eurenee se zatočila hlava.
Věděla, kdo ta žena je. Viděla jí, když byla malá, když se narodila. Vídávala ji ve snech, jak se sklání nad její postýlkou a zpívá písničky o tom, že se namá bát, že je vždycky s ní.
"Matko...?" zašeptala. V očích jí pálily slzy, ale celkem úspěšně je zadržela.
Její matka stejně úspěšná nebyla. "Eurenee, teď mě musíš poslouchat," řekla mezi vzlyky. "Musíš zabránit, aby Temnota ovládla vesmír, musíš najít spojence mezi dětmi Moci a společně se musíte postavit zrádcům..."
"Ale co jsou ti zrádci zač?"
"Zrádci jsou ti z nás, kteří se opovážili vzepřít rozkazům Stvořitelky. A ty je musíš zastavit. Půjdou po tobě, protože ty, mé dítě, jsi poslední Ochránkyně ohně a nebe. Musíš se jim postavit a zabránit jim ovládnout světy. Prosím, jsi naše jediná naděje..."

Eurenee sebou prudce trhla.
Už zase ležela ve svém pokoji, na své posteli.
"Eu, co se děje?" zeptal se jí Max.
Eu byla jeho přezdívka pro ni, ale ona mu zakázala ji používat už před více než třiceti lety.
"Myslím, že už znám důvod, proč jsem tady..." vydechla vyčerpaně s vytřeštěnýma očima. Prohrábla si spocené vlasy a odhodila si je z obličeje, ale za chvíli jí zase spadaly zpátky.
"A co je tedy tvůj úděl?"
"No, nic extra. Jenom záchrana světa... jako obvykle." ušklíbla se, ale ve vteřině zase zvážněla. "Ale tentokrát musíme najít i spojence mezi "Dětmi Moci", protože proti Zrádcům nemáme sami žádnou šanci.."
Eurenee svému elemnarovi vysvětlila celý její sen a ten souhlasně přikývl.
"Ale jak je najdem, Eu? Vždyť můžou být kdykoli, v jakékoli dimenzi, čase... prostě můžou být všude a ještě k tomu jak asi poznáme, že to jsou ti dobří a ne ti špatní...?" začal v zápětí vyšilovat.
"Půjdeme po pachu a zachováme se podle toho, co nám bude radit instinkt."
Převlékla se z jejího pižama a vzala si modré tričko, u kterého jí byli vidět ramena s rukávy kousek pod lokty a tyrkysové šortky s vyšitými runami, které jí darovali Foresbonové z Dimenze 5. Přes tričko si vzala ještě zelené tílko (na Vampírii je neustále chladno) a ještě si přes záda přehodila plášť. Okolo pasu si přivázala pásek se sedmi dýkami otrávenými silným jedem a přes záda si vzala luk s šípy, který se zneviditelnil a ukázal se jen, když ho doopravdy potřebovala. Nohy měla oděné v modrých nadkolenkách a černých, vysokých, kožených kozačkách.
Přešla k zrcadlu a okolo krku si uvázala náhrdelník z křišťálu, který měl uprostřed zelený kámen - suvenýr z jejích výprav.
Rozčesala si vlasy a do tašky naházela jen ty nejdůležitější věci.
Když zapínala tašku, zrak jí utkvěl na její levé ruce. Podívala se na ní proti světlu a nestačila se divit.
Od ramene až po zápěstí měla stejné tetování jaké viděla i u její matky.
Vyšla z pokoje s jejím elemnarem za krkem.
Zamkla dveře a identičip si schovala do kapsy u pláště.
Ušla pár kroků a zpozorněla.
Smysly se jí zostřily na maximum a podávaly zprávu jejímu mozku.
Někdo ji sledoval. Dva muži, spíš děti staré maximálně patnáct, šestnáct let. Jeden z nich byl vysoký a svalnatý s bledou pletí, modrýma velkýma očima a druhý malý baculatý s hnědými vlasy a s očima o něco tmavšíma (vypadaly jako černé nebo hodně tmavě hnědé) než jeho společník s blonďátými vlasy.
Byli oděni v prostých džínech a mikynách s kapucí.
Oba dva měli své elemnary. Blonďák měl rysa, který za ním poslušně šel a druhý měl v kapse u mikiny malou, šedou myš.
Eurenee se schovala za roh a počkala jestli jí budou i nadále sledovat.
Chvíli se rokoukávali ze strany na stranu jako by si prohlíželi výzdobu hradu a pak se za ní vydali.
Dívka překřížila ruce na prsou, postavila se jim přímo do cesty a snažila se ignorovat Maxův záchvat smíchu, ze kterého jí pořádně rozbolelo rameno.
"Hledáte něco?"zeptala se chladně. Její výraz ztvrdl a znecitlivěl, nedal se přečíst. Byla jako kus ledu a to se v situacích jako byla tato dalo dost dobře využít.
Ale co ji zaráželo byl fakt, že ani ona nedokázal přečíst jejich myšlenky, takže na tom byli přibližně stejně.

II. část

''Hej! Ty seš Eurenee, že jo?'' vyhrkl menší hnědovlasý s myškou v kapse.
Ale ten vyšší a asi i starší ho zadržel. ''Sorry, je trochu... neovladatelnej.'' Jeho menší společník chtěl něco namítnout, ale zmlkl, když ho vyšší spražil pohledem.
Eurenee si je pečlivě prohlížela.
Jeden (ten menší) měl hnědé, delší vlasy, které si udržoval pečlivě upravené a měl fialové oči, které vypadaly jako černé, ale když se na ně člověk podíval zblízka, bylo jasně poznat, že jsou tmavě fialové. Byl o pár centimetrů menší než Eurenee a trošku při těle. Měl tenké rty a tmavší pleť. Na sobě měl černo-hnědý plášť, pod kterým měl obyčejné černé kalhoty a hnědé, vysoké, kožené boty. Hrudník mu obepínalo modré tričko s různými znaky a klikaticemi.
Ten druhý byl o hlavu vyšší a mnohem svalnatější. Měl hluboké, tmavě modré oči, který se zdály zdánlivě nekonečné, bezedné. Rty měl jemně narůžovělé, skoro až bílé a tenké a jeho vlasy měly nazlátlou barvu, ale některé pramínky měly nazrzlou barvu a některé tmavě hnědou. Byl bledý skoro stejně jako Maxova srst. Na rameni měl vytetovanou černou růži, po které stékala krev. Na sobě měl pouze bílý nátělník a džíny s vysokými botami. Vypadal docela obyčejně, ale jeho mysl byla určitě složitá - toho si byla Eurenee vědoma.
''Kdo jste a co tu chcete?'' zavrčela chladně a důstojně, když to vypadalo, že se ti dva každou chvíli poperou a na ní úplně zapoměli. Oba kluci se na ní udiveně podívali.
''Já jsem Nick.'' řekl menší. Eurenee si všimla, že jeho myška má vykousnutý kousek ucha a že vypadá dost vystrašeně.
Jistě, Max je kočka a ona je myš, takže je vystrašená...
Já jsem lovec a ona má kořist, poslal jí svou myšlenku Max.
''A já se jmenuju Julius, ale zajímalo by mě, komu se vlastně představujeme.'' zavrčel vyšší s rysem, který už ztrácel trpělivost stejně jako jeho pán. Ale nevypadal jako "obyčejný" rys. Byl tmavě hnědý a o něco větší a asi i silnější. Na konco uší mu čouhaly drobné, bílé štětinky a okolo čumáku také.
''A vaši elemnaři nemají jména?''
Snažila se to, co nejdéle protahovat a vyhnout se vyslovení svého jména za každou cenu. Sama nevěděla, proč nechce, aby znali její jméno, ale byla si jistá, že nechce, aby to věděli. Max na jejím rameni byl nejspíš stejně přesvědčený, protože se zklidnil a napnul, byl připravený do boje.
Byl to jeden z tich okamžiků, kdy se jí zmocnily její instinkty, které zdědila po své matce. Každý vampír občas prostě vypnul a pracoval intuivně bez toho, aby používal mozek nebo udílel nějaké vědomé rozkazy svému tělu.
''Ella a Vinon.'' řekl Julius a ukázal nejprve na rysa a potom na myšku a při tom se tvářil víc než podezíravě.
Eurenee vytušila, že prokoukli její hru.
''Ano, jsem Eurenee a tohle je Max, můj elemnar.''
''Takže seš to fakt ty..?!'' prohlížel si jí od hlavy k patě Nick.
''Fajn, ale co po mě chcete?'' Nasadila jedovatý tón, který zmátl už nejednoho vampíra a děti donutil i brečet. Oči se jí blýskaly rudě a zeleně, její nitro bylo dost zmatené, stejně jako ona sama.
''Půjdeš s námi a dobrovolně!'' zavrčel Julius a v očích se mu skrývala hrozba.
''A co když ne?''
''To není otázka! To je příkaz!'' rozčílil se. Dopalovalo ho, jak moc dokázala být chladná.
Oči jí začínaly pomalu černat. To nebylo vůbec dobré. Celé její nitro se bouřilo a to se nestávalo. Ostatním jo, ale jí ne..
''Ty mi nemáš, co poroučet, pokud ti to ještě nedošlo!'' křikla výhružně až se někteří lidé, kteří procházali kolem zastavili a otočili se, aby viděli jejich budoucí vládkyni rozčílenou, ale nakonec se radši vydali svou vlastní cestou.
Nick vycítil hrozbu dřív než Julius a postavil se mezi ně. ''Jeho si nevšímej! Jenom ti závidí, že seš tak mocná a on na tebe nemá.''
Eurenee se zlomyslně ušklíbla.
Julius se k nim otočil zády a tiše zuřil.
Nick pokračoval: ''Emh... Víš, co seš zač, že jo?''
Eurenee se odmlčela. ''Myslíš, že jsem nějaké dítě Moci ohně a nebe? Jo, tak o tom už něco vím.''
Zase se zakryla za kamenou masku, ale oči měla pořád černé.
Konečně se jí podařilo probořit bariéru, která jí bránila číst jim myšlenky. Opatrně jim vstoupila do mysli, ale snažila se, aby si toho nevšimli. Většina lidí nereagovala moc dobře, když zjistili, že jim vlezla do hlavy. Podařilo se jí dostat se nejdřív do mysli Nicka (ten kluk neměl moc silnou vůli) a poté do Juliusovi mysli.
Zjistila všechno, co potřebovala vědět.
''Takže vy jste taky děti Moci a to Moci vody a duše a Moci země a proměny, nepletu-li se, že?''
Vodu a duši (ať už to bylo cokoli) ovládal Julius a zemi s proměnou Nick.
Proměna je vampírský ciklus, kdy se z dítěte stane opravdový vampír a vytvoří se mu jeho elemnar.
''A hledáte mě, protože si myslíte, že bych vám mohla pomoc v boji proti vzbouřencům a sestře nějaké Stvořitelky? A ještě k tomu čekáte, že opustím svoje lidi ve válce, což je naprostý nesmysl..''
''Takže je pravda, že umíš číst myšlenky,'' přemýšlel nahlas Julius. ''To je víc než jenom zajímavé...''
Chvíli mlčeli než se odvážil promluvit Max: ''Takže chcete, abychom s váma odešli?''
Eurenee ho zpražila pohledem. V konverzaci nebylo zvykem, aby elemnar promluvil. Komunikoval myšlenkama a to pouze se svým pánem, či paní.
Nenápadně přikývli.
Když se Eurenee neměla k odpovědi, promluvil Nick: ''Chápeme, že bude těžké opustit své lidi zrovna teď, když tě nejvíc potřebují. Ale na tom, zda pomůžeš nebo ne závisí mnoho životů... Je nás strašně málo a potřebujeme vůdce...''
''A to čekáte, že já vám hned vyjdu na pomoc? Neumím být vůdcem!''
''Jsi ohňovládce! Ti vždycky vedou!''
''Jo,'' odsekla. ''Proto jsem poslední, že?''
Bylo to od ní kruté, ale neměla zájem se dostat do problémů a tak využila své zbraně - jízlivost, zlost a nenávist.
Na to nic neměli a tak raději mlčeli, ale Eurenee si všimla, že se Nick už dvakrát nadechl k tomu, že něco řekne, ale nakonec se neodvážil k ničemu jinému než dívání se do země.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama