IV. kapitola Odjezd II.část

10. srpna 2012 v 17:41 | Alexis Dark |  Dcery a synové Moci (noci)...
II. část: Tuhle část píší Eurenee a Laura...
A teď už tu jsou všechny částě z předešlého bloku, takže dalš očekávejte v pondělí...


II. část

Eurenee se potají vyplížila ze svého pokoje a Max jí byl v závěsu. Nic netušíc Erea a Mett spali i se svými elemnary na svých pokojích a neměli ani tušení, že se od nich jejich přítelkyně pomalu, ale jistě vzdaluje.
Eurenee si myslela, že to bude snadné je po tom všem opustit, ale nebylo to vůbec snadné. Několikrát se zastavila a chtěla se pro ně vrátit zpátky, ale nemohla. Oni by jí nikam nepustili a ona musela splnit, to, co slíbila matce, své pravé matce.
Utíkala chodbou a pohybovala se mezi stíny jako by byla jejich součástí. Byla neslyšná a neviditelná - pro tohle byla vycvičena.
Max se vedle ní v podobě tygra pohyboval stejně neslyšně, ale v duchu pořád hudroval, že určitě budou spát pod širákem a že na něj půjdou blechy. Eurenee se ho pokoušela ignorovat, ale on byl strašně ukecaný!
Kolem nich se prohnali stráže, ale nevšimli si jich.
Vampírka s elemnarem v závěsu vyběhli na dvůr přesně k místu, kde se měli setkat s nimi.
Už tam na ně čekali, ale nebyli sami. Stáli tam s nimi další dva chlápci s tvrdým držením těla a divnými obličeji.
''Takžes' dorazila!'' vyhrkl Nick.
''Jo. Další zdrhnutí z paláce. To si přece nenechám ujít.'' zamumlala a nepřestávala pohledem propalovat ty dva.
Každopádně byla v menšině a dost výrazný.
Všichni se tlumeně uchechtli, ale ve vteřině byli zase vážní.
''Steven a Gai.'' představil jí dva 'obry'.
''Eurenee.'' řekla jednoduše a už jim nevěnovala moc velkou pozornost, protože její pozornost upoutali zvuky vycházející z paláce. ''Měli bysme pohnout, jestli nechcete skončit ve vězení za pokus o únos princezny.''
''Pokud vím jdeš dobrovolně.'' poznamenal Julius a koutky se mu zvedli v pobaveném úsměvu.
Lhostejně pokrčila rameny. ''To vysvětluj královně.''
Víc už nikdo neřekl, protože se všichni dali do běhu. Běželi rychle, ale Eurenee jim stačila, což všehny kromě jí a Maxe překvapilo. A ještě víc je překvapilo, když v běhu vytáhla luk se šípem a strefila jednoho strážného z věže, takže jim otevřela bránu, která se s vrzáním a obrovským skřípáním nadzvedla.
''Od kdy zabíjíš svoje lidi?'' křikl na ní Julius, když se vyhnul jednomu z dalších šípů, který by ho zabil.
''Já ho nezabila! Jenom omráčila.''
V rychlosti luk vložila zpátky a rozeběhla se ještě rychleji, takže byla těsně za Gaiem, který běžel jako první. Něco na něj křikla a on kývl.
Celou zem za nimi pokryla námraza, takže to všem strážím klouzalo a podali na zem. Eurenee se zastavila těsně před bránou a vztáhla paže k zemi. Led začal pukat a z něj stoupala pára a zahalila je před zraky ostatních.
Na amatéra to nebylo špatný. Podotkl v duchu Steven.
A kdo tvrdil, že já jsem amatér? Odvětila mu na stejné vlně a stejným podiveným tónem.
Nechal to bez komentáře a radši běžel dál.

***oOo***

Šla jsem rovnou do knihovny a všichni, které jsem potkala se mi snažili vyhnout velkým obloukem, což pro mě nebyl nezvyk, takže mi nedělalo žádný problém tvářit se lhostejně a neproniknutelně.
V knihovně nikdo nebyl. Po dvou minutách jsem si už začala myslet, že se na mě vykašlala, ale v tom se rozevřely dveře a Lucy vkráčela dovnitř.
Pozdravila se s knihovnicí a zamířila rovnou ke mně.
Až mě udivilo, že se dokáže tvářit stejně neproniknutelně jako já. Asi už v tomhle oboru byla taky vyučená.
Prohlédla si mě od hlavy k patě a já si prohlédla ji.
Na sobě měla modré šaty končící u kolen a kotníčkové boty na jehlách. Zlatavé vlasy si smotala do výrazného drdolu a i slepý by poznal, že je nalčená. Okolo očí měla výrazné kouřové stíny a umělé řasy, krom toho měla na rtech rudou rtěnku. Okolo krku měla jemný stříbrný řetízek se srdíčkem a čtyřlístkem. Na pravé ruce jí vysel masivní náramek z umélých kytek.
''Přišlas.'' řekla v tom tichu.
I knihovnice nás upřeně sledovala jako byčekala, že se každou chvíli buď popereme nebo obejmeme. Naštěstí se nestalo ani jedno.
"Ty taky."
Pokrčila rameny. "Já neporušuji to, co slíbím."
"To říkáš jako kdybych já jo.'' poznamenala jsem.
''A ne snad?!'' Zase jí v hlase zněla ta nepřátelskost a jízlivost. Zkoušela mě a já jí nehodlala nechat vyhrát.
''Jsem tady, takže co myslíš?!'' odpověděla jsem stejně ostrým tónem a pozdvyhla jsem jedno obočí. Byla jsem vyšší než ona a dělalo mi to dobře, připadala jsem si sebevědomější a jistější sama sebou i svými slovy.
''Fajn. Tak ať to máme za sebou.'' řekla už mírněji. ''Takže ty sešAraelová, že jo?''
''Jo.''
''Hmn... Pojď za mnou.''
Poslechla jsem a nechala se jí vézt do prázdné uličky ke stolu se třemi židlemi a spoustou regálů starých knih.
Knihovna byla obrovská a působyla moderně, takže mě překvapilo, když jsem tu viděla tak staré knihy. Vonělo to tam po inkoustu a starém i novém papíru. Zdi byly sytě béžové a strop i podlaha byla z mahagenového dřeva. Křesla i všechno látkové byo rudé jako kdyby na něj někdo vylil víno nebo krev.
Lucy si vzala z horní poličky jednu knihu a položila jí na stůl, pak si sedla naproti mně.
''Před devadesáti lety, když tuto školu zakládali se věřilo, že na tomto místě vyvolávaly svůj kruh čarodějky a prováděly zde své tajné a pohanské rituály. Proto tak dlouho trvalo než tuto školu postavili, protože se domnívali, že je toto místo prokleté...''
Netrpělivě jsem hltala každé její slovo a nedůvěřivě jsem na ní zírala. Ona se tvářila naprosto vážně a hleděla mi do očí bez jediného zaváhání.
''Nakonec zde tuto školu postavili, ale po časech se ukázalo, že zde čarodějky doopravdy své obřady vykonávaly.
Jedna z nich jménem Araelová vyřtkla proroctví, že toto místo nedojde osvobození dokud se nenaplní její kledba. Araelová byla poslední z čarodějek a ovládala myšlenky, psaní, vzduch a víru a když lidé strat víru, strat i sebe, takže vlastně dokázala i zabíjet.
Prostě řekla, že její další nástupkyně zemře a splatí nějakou daň nebo co a pokud se jí zepře, tak všichni zemřeme - to je původní znění. Takhle to řekla, ale pak jí asi došlo, že tím přetrhne nit učení se v čarodějky a tak prohlásila...''
Prolistovala knížkou a začala recitovat.
Já jsem byla totálně vyděšená a připadalo mi, že se asi brzo zhroutím. Dokonce i mě děsilo, co všechno mi tu Lucy vykládá, ačkoliv to stejně byli nejspš lži, protože... čarodějky? To je totální blbost! Nebo ne...?

"Duchové odemknou bránu, doposud zavřenou.
Pouze ona její směr změnit smí.
Život zkázou padne.
A zvony už dávno dozní..."

''Dyť to je totální blbost!'' vypadlo ze mě. Zvedla jsem se a začala přecházet po místnosti. ''Jakou bránu? Brána do školy je pořád otevřená. A jak jako změnit směr? Brána má vždycky jenom jeden směr! A jak může něco padnout zkázou? A co se zvony?''
Lucy si odfrkla. ''Jak to mám asi tak vědět? Já tě na to pouze upozornila. Jsou to tvý předci!''
''Já nejsem čarodějka!'' křikla jsem a z vedlejšího rohu se ozvalo naštvané Šššš.... ''Nemůžu být čarodějka.'' pokračovala jsem už tišeji. ''Neumím kouzlit a rozhodně nezabíjím myslí!''
''Vážně?!'' odsekla. ''A ta tvoje kámoška spáchala sebevraždu, že? A Anabel se zadusila lžičkou, že?''
Zarazila jsem se a ucítila vztek. Naklonila jsem se těsně k ní a vnímala jsem, jak zatajila dech strachy. Strach jí sálal z každého póru těla. ''Chceš mi říct, že je to moje vina.'' Nebyla to otázka, jen jsem konstatovala fakt, ale netušila jsem, že můj hlas zní jako plížíc se smrt.
''A není snad? Obě zemřely ve tvé blízkosti a obě ti něco udělaly. Něco pro co si je nenáviděla!''
Zasmála jsem se a usměv mi přetrval na tváři ještě když jsem se od ní vzdalovala. ''To bys tam ležela ty místo nějaké holky, kterou ani neznám!''
''Naštvala tě tím, že ti řekla tvé proroctví! Já tě nenaštvala! Ráda se s někým přeš a hádáš, ale nerada přijímáš pravdu druhých!''
''A jak to prosím tě můžeš zrovna ty vědět?!'' odsekla jsem.
Já nejsem ádavý typ, nerada se s někým přu a nerada lžu, takže se dost spletla. Já nejsem taková jaká si myslí, že jsem.
Obátil knížku směrem ke mně a já si všimla, že tam kromě psaní je i kresba a něčí rodokmen. Ta kresba mi byla povědomá. Byla na ní mladá dívka v rudých šatech, které se nosili v tak devatenáctém století. Vlasy měla spletené do drdolu, ale pár pramínků jí spadaly okolo obličeje v dlouhých vlnitých loknách. Vypadala jako já jenom starší a měla vlnité vlasy.
''Tohle je první Araelová, ta, co pronesla proroctví. Kristina, tvá předchůdkyně.''
Prohlížela jsem si obrázek a snažila se vymyslet něco, čím to popřít, ale netušila jsem, čím bych to popřela. Řekla bych, že se mi vůbec nepodobá? Řekla bych "a co má být?" a odešla? Vykašlat se na slova a prostě odejít?
''To může být jenom náhoda.'' řekla jsem, ale znělo to chabě a ani já tomu nevěřila, tak, jak bych měla.
''Není to náhoda.'' prohodila Lucy nezvykle mile. ''Rodokmen končí u tvé matky Eresis rozené Araelové a přejmenované na Rodomendrovou. Jenom ty tam zatím chybíš...''
''To znamená, že na mě se zapomnělo a nepatřím do rodiny?'' zeptala jsem se nadějně.
Lucy se pousmála. ''To asi těžko.''
Frustrovaně jsem si povzdechla a sedla si znovu naproti Lucy. Vzala jsem si knížku a všimla si názvu vytištěném zlatým psmen do rudých kožených desek. Dcery magie... Zvědavě jsem pohlédla na Lucy. ''Jak si na tohle vůbec narazila?''
Nervózně se usmála a provinile sklonila pohled. ''Jaksi jsem se zajímala o magii a hystorii této školy, tak jsem si přečetla pár knížek. Ale jestli to někomu řekneš, tak to popřu!''
Tlumeně jsem se zasmála. ''Jasně.''
Začala jsem nahlas číst.

Rod Araelů započal mým narozením. Byla jsem první čarodějka v naší rodině. Já jsem dostala moc kouzel.
Všechny čarodějky jsou stvořeny pro sloužení jedné pokrevní linii magie. A já jsem počátek linie Ohně. Má moc dokáže chránit Děti ohně a nebe. Usměrnit jejich moc a pomoc jim s jejich objevováním a učením. Má moc i moc všech mých potomků má ztělesnění vzduchu, abychom je dokázali usměrnit.
Ohňovládci jsou vůdci a nenávidí, když se je někdo pokouší krotit nebo jim pomáhat a je zase nenávidí většina ostatních Dětí Moci. Nenávidí, že jsou mocnější než oni a tak se je pokouš zničit. Proto je mým posláním i posláním všech mých nástupkyň, abychom je chránili...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama