Narození - Eurenee

9. srpna 2012 v 15:58 | Alexis Dark |  Krátké dodatky (k delším povídkám)
Část z pohledu Eurenee Peistomalerové.
Bude to jen takový krátký začátek, jenom něco o jejích prvních letech, škole a pubertě...






V malé vesnici jménem Corto De La Pet nebylo nijak zábavně ani nebezpečně ještě před pouhými 142 lety, ale to se mělo zanedlouho změnit a nikdo netušil, jak moc.

Tenkrát byli lidé laskaví a nepodezíraví a tak jim nečinilo žádné potíže pomoci mladé ženě, která se zde zdržela a porodila malé dítě, krásnou holčičku. Ale ta žena byla už od začátku podivná a tak nikoho nepřekvapilo, když týden po porodu zmizela. Dítě se jí celou dobu hnusilo a vesničané dospěli k názoru, že toho muže, se kterým měla to dítě, nenávidě a to dítě jí ho připomínalo. Muselo to tak být, protože to dítě bylo úplně jiné než ona.

Byla to malinká holčička s černými vlásky, které jí od konečků rudly a v dlouhých loknách jí spadaly až do půli jejího drobného těla. Měla ostře řezané rysy a oči, které jí měnily barvu podle nálad.

Nakonec dívka skončila v sirotčinci, kde se o ní starali vampírské věštkyně, ale i tak se o té dívce pořád mluvilo po celé vesnici: děti se jí báli a dospělí je k tomu naváděli.

Po čtyřech letech se u nich na vesnici, která by se do naší řeči dala přeložit jako "Ďáblovo prokletí", objevili mladí novomanželé z velkého města. A jejich penzion se náhodou nácházel nedaleko sirotčince, takže žena často navštěvovala věštkyně, aby si nechávala vyložit svou budoucnost, ale jednou k věštkyni při obřadu přiběhlo malé dítě, chlapeček, a stěžoval si, že se bojí a že s ní nechce být v jedné místnosti.

Žena se i svěštkyní šla podívat, kdo ta čarodějnice (tak jí chlapec nazval) vlastně je.

Samozřejmě to byla ta dívka, která se před čtyřmi lety narodila té neznámé ženě, jež se jmenovala Michaela.

Žena si tu holčičku zamilovala jen co jí pohládla do očí.

Po pár dnech, když už odjížděli, odjížděli i s malou Lejou Melanesqonovou, dívkou, která dlouhé čtyři roky nespatřila nic jiného než svou rodnou vesnici.

Všichni byli z Leji naprosto unešeni, že si ani nevšiml jejího podivného chování a nadpřirozené vyspělosti.

Doma jí učil její dědeček Maxmilián Lenarty a od jedenácti začala chodit na školu. Její nevlastní otec Renom jí učil, že nikdy nesmí podléhat názorům ostatních a vždy si musí jít za svým cílem a bojovat až do konce.

O pár let později ji poslali na výcvik do Via de La - nejlepší bojové školy na vampírii.

Byla velmi dobrá - to věděli veškeří profesoři i její nevlastní rodiče, které velmi milovala. Ale někdy jim přišlo, že je dobrá až moc.. Někdy místo aby poslouchala, prováděla výpady, které se ještě neučili a pořád se chovala povýšeně oproti svým spolužákům. Žádný z nich se s ní nebavil, byla chladná a nebojácná, nebála se nikoho a ničeho.

Když procházela chodbou všichni se snažili dívat všude jinde jen ne na ni.

Ale co bylo nejpodivnější, že ona se ostatních zastávala a pomáhala jim, ale když se s ní někdo pokusil zapříst rozhovor, chladně ho uťala.

Svého elemnara objevila už ve třinácti jako první ve své třídě a byla na něj pyšná.

Pojmenovala ho po svém dědečkovi Max a už od jeho zrodu se s ním učila bojovat - v boji byla prostě nejlepší ve třídě. Každičký den se zlepšovala a zrychlovala. Trénovala na různých terénech a prostranctvých.. Ale nejčastěji byla sama.

Když dosáhla věku dvaceti-pěti let.. byl už čas, aby si královna vybrala další válečníky do svého sboru - to pro ni byla velká příležitost a výzva, kterou si za žádnou cenu nemohla nechat ujít.

Všichni bojovníci si měli stoupnout do řád podle věku a zkušenosti, takže Leja byla mezi posledními.

Králna byla otočená čelem k bojovníkům naproti Leje a ta se modlila, aby se otočila a vybrala jí.. Byl to její největší sen - stát se největší bojovnicí jakou vampírie, kdy viděla. Bojovat ty nejtěžší souboje s nestvůrami, vyhrávat válka a vést mise na cizí planety. Stopovat kořist a zabít jí.

Její elemnar byl kočkovitá šelma - zabiják, který vypovídal o její útočné povaze a silném charakteru.

V "Kapesné podobě" vypadal jako bílá kočka, ale když přišlo na boj, stál po Lejině boku bílý tygr s párem bělostných křídel a modrým kamenem na krku, který zobrazoval jeho postavení - ochránce, kterému je bližší jeho vlastní smrt než ublížení jeho paní, nebo lidem, na kterých jí záleží.

Královna si měla vybrat dvacet bojovníků, kteří si měli utvořit dvojice a utkat se o vítězství a tudíž i titul bojovníka. Vybrala osmnáct starších bojovníků, kterým bylo nejmíň přes šedesát (vampíři stárnou po pětistém roku), už byli na různých misích a výpravách a byli to převážně muži.

Propalovala jí záda pohledem a v duchu jí nadávala za to, že se k ní odmítala otočit a že přijde o skvělou příležitost.
Tenkrál ještě netušila, že umí číst lidské myšlenky.

Pak se Královna otočila k Leje. Té se zamotala hlava a srdce jí podivně poskočilo v hrudi, ale zachovala si chladnou tvář. Málem dostava mrtvici, ale i tak stála vzpřímeně a tvářila se jako by se jí dění okolo vůbec netýkalo, jako by jí bylo jedno, že má možnost stát se bojovnicí.

Ale i přes to byla hodně zmatená.. Ta žena jí byla povědomá. Ano, byla to její matka, její pravá matka...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama