První důvod k zápisu.

10. srpna 2012 v 20:59 | Alexis Dark |  Deníček blogu
Milý deníčku,

Kdysi dávno (asi před čtrnácti dny...) jsem se přihlásila do krasna.nova.cz jako spisovatelna na FanFiction na TVD. O asi ten týden později mi přišel mail, abych napsala další díl... A dnes už je zveřejněný!

Přečíst si ho můžete ZDE nebo pod tímto článkem.

Navazuje na díly, které psali předešlí blogeři a blogerky a trvalo mi ho napsat asi tak jeden večer... Je vážně děsný! No, radši si ho přečtěte sami, jinak vám hned na začátku vyzradím celý děj...



Damonovi spadla čelist, když to uslyšel a zapomněl na všechno okolo. Chvíli civěl před sebe jako v transu a snažil se to rozdýchat.
To přece nemůže! Křičela část jeho mysli. Nemůže Elenu takhle opustit...
Elena se mu v náruči pohnula a jemu došlo, co má dělat. Nevěděl, co ho vedlo k tomu, co potom udělal, ale napověděl mu nějaký vnitřní instinkt, že jestli Elena uvidí Stefana v takovém stavu, buď spáchá sebevraždu (určitě by toho byla schopná), nebo mu padne k nohám a bude ho žádat, ať jí neopouští.
Ani jeden scénář se Damonovi nelíbil.
Vynesl ji z domu a opatrně ji položil na sedadlo spolujezdce. Hlava jí bezvládně spadla na prsa a Damon se přes její tělo musel natáhnout, aby jí zapnul pás.
Elena se pohnula a zamumlala: "Stefane... Co se děje? Já chci spát."
Damon v duchu pěnil, ale napovrch zůstal úplně klidný.
"Klid. Už jsi v bezpečí..." odmlčel se a na vteřinu zaváhal, co by měl ještě říct. "Už se ti nic nestane!" vyhrkl rázně a v duchu to formuloval jako slib, který nikdy nehodlal porušit.
Elena zašeptala něco nesrozumitelného a schoulila se do klubíčka. Damon vstal a zabouchl dveře tak silně, až se divil, že ji to nevzbudilo. Prudce se nadechl studeného vzduchu a zase vydechl.

Byl naštvaný. Byl naštvaný na Stefana, že se Eleny tak snadno vzdal, a tím jí určitě ublíží. Byl naštvaný na sebe, že jí nedokáže před tímhle faktem ochránit.... Ale hlavně byl na sebe naštvaný, protože za to byl rád. Byl rád, že bude mít Elenu jenom pro sebe.... Tu překrásnou dívku s tmavými vlasy.... Ne! To nebylo správné!
Prudce se chytil za hlavu, jako by chtěl všechny své myšlenky zastavit násilím.
Najednou mu zapípal mobil.
Překvapeně se zadíval na mobil a zjistil, že to je Elenino číslo. Poslala mu to těsně před tím, než odjel. Bylo tam jasné a stručné: SÁM!
Frustrovaně sklonil hlavu a mobil zastrčil zpátky do kapsy černých džín. Nasedl do auta za volant a pomalu jel zpět, odkud přijel.

Jel pomalu a dokonce neporušoval žádné dopravní předpisy! Jinými slovy: zdržoval, jak nejdéle to šlo. Ale nakonec stejně dorazili do města.
Bylo pozdě v noci a okolo se pohybovali už jenom opilci a vážně vytrvalí baviči. Většina lidí však spala a vůbec je nezajímal svět tam venku.
Damon zabočil na příjezdovou cestu domu. Jejich domu. Damona a jeho brášky, který se v tu chvíli s největší pravděpodobností někde ocucával s Katherine.
Damon vytáhl Elenu z auta a ve vteřině už jí pokládal na postel v jeho pokoji.
Elena se ani nepohnula, zato Damon se hýbal až až. Poletoval po celém baráku, narážel do věcí a hledal něco, co by si Elena mohla vzít na sebe, až se vzbudí, protože on jí odmítal převlékat, když o tom sama neví. (S největší pravděpodobností by ho zabila a bylo by jí jedno, jestli má kluka nebo ne. A navíc mu hrozilo, že by se přestal úplně ovládat...)
Našel všechno, co potřeboval. Něco na utření krve, oblečení a aspirin, protože nějak tušil, že až se ráno probudí, děsně ji bude bolet hlava...

Když se probrala, už svítalo.
Nebe bylo projasněné a nikdo ji nebudil... Prostě dokonalost.
Natáhla se po těle, které správně mělo ležet vedle ní, ale nikdo tam nebyl. Zamračeně se tam zahleděla a v tu ránu se jí vrátila paměť. Do očí se jí nahrnuly slzy a ona je nedokázala zadržet.
Ačkoli upadla do bezvědomí, slyšela všechno, co Stefan řekl a to ji bolelo... Bolelo to tak moc, že jí to rvalo na kusy. Otevřela mu své srdce a on ho roztrhal na cáry. Ublížil jí. Zničil. Zlomil.
Brečela dlouho a nepřetržitě. Oči měla opuchlé a zarudlé. Vlasy měla rozcuchané, nemluvě o jejím zakrváceném oblečení.
A v takovém stavu ji našel Damon.

Ani se na něj nepodívala, když vešel do místnosti. Čekala, že na ni začne křičet něco o nezodpovědnosti, že se nechala unést a že jí bude různě nadávat a utahovat si z ní... To byl prostě Damonův styl. Ale on ji překvapil. Místo toho, aby na ní začal křičet, se k ní dostal super-upíří-rychlostí a přisedl si k ní na postel. Chvilku zaváhal, ale pak ji objal a pevně si ji přimáčkl na hrudník.
Elena se nebránila. Právě naopak. Přitiskla se k němu a objala ho okolo pasu. Tvář mu zabořila do černé košile a nechala se jím konejšit.
Rukou jí přejížděl po zádech, čímž jí nevědomky dodával odvahu.
"To bude dobrý..." zašeptal.
Elena si přála mu věřit. Ze srdce si to přála, ale ta bolest a prázdnota v srdci jí dávala jasně najevo, že to není ani vzdálená pravda.
Milovala ho. Když o něj přišla, přišla i o část sebe samotné. O kus sebe sama a nebyla si jistá, jestli se jí ta rána někdy zahojí. A už vůbec si nebyla jistá, jestli své srdce dokáže po tom všem otevřít ještě někomu jinému.

Už mnohokrát před tím se s kluky rozcházela, usmiřovala a zase rozcházela. Někteří nafoukanci se dokonce rozešli s ní, ale teď to bylo jiné. Teď byla doopravdy nezdravě zamilovaná a on ji přitom nemiloval. Přinejmenším ne tolik jako Katherine.
Určitě s Elenou byl jenom pro to, že se jí podobala. Jenom proto, že když byl s Elenou, cítil se zároveň blíž Katherine.
"Ne, Damone. To už nikdy nebude dobrý... Já ho milovala! A on?! On byl se mnou jenom kvůli mé podobě s Katherine!" zaječela bezmocně a po tvářích se jí skutálely další slzy.
"Tak to není, Eleno," zašeptal. "Použili nějaké kouzlo. Určitě se z toho nějak dostane... Já už něco vymyslím a společně mu pomůžeme."
Eleně bylo jasné, že ji chce jenom uklidnit a že je Katherine vlastně vděčný za to, že jí sebrala Stefana, protože teď může být jenom jeho... A nic mu nebude stát v cestě...

Uběhl už týden od setkání s ní a Damon ještě pořád na nic nepřišel. Stefan se od té chvíle neukázal a Elena byla totálně na dně. A Damon nevěděl, co s ní.
Nerad to přiznal, ale štvala ho jeho bezmoc.
Vždycky si představoval, co by se stalo, kdyby jeho bratr odjel na hodně dlouhou dobu a on by byl s Elenou sám, ale nikdy ho nenapadlo, že by to bylo tak strašné utrpení, jaké se z toho stávalo.
Elena byla totálně vyděšená, zmatená a hlavně zničená. Každý večer trávila v baru a pila až do půlnoci. Kupodivu ráno neměla kocovinu a ve škole zase vypadala jako obyčejný zombie, který se sotva drží, aby se nervově nezhroutil, protože se s ním dost hnusně rozešel přítel.
Ne. Nezačínalo mu hrabat.
Prohrabával se v nějakých starých dokumentech o čarodějnicích a jejich zaříkávání a přitom pil nějaký (ne)laciný alkohol.
Najednou zazvonil zvonek a Damon sebou překvapeně trhl. K němu nikdo nechodil. Vždycky, když někdo přišel, tak jedině za Stefanem, ale když s Elenou rozhlásili, že Stefan se s ní rozešel a odjel z města... Nikdo by za ním neměl přijít.
Damon nadlidskou rychlostí vběhl ke dveřím a otevřel.
Ve dveřích stála Elena. Ta Elena, kterou znal, a ač to nerad přiznával, miloval, že by pro ni udělal cokoliv... Dokonce i se pokoušel zachránit svého bratra - jejího kluka.

"Chtěla... Chtěla jsem si promluvit, Damone," řekla bez pozdravu. Pohledem byla přikovaná k zemi a nezvedla ho, ani když ji pozval dovnitř.
Damon přešel ke stolu a nabídl jí, jestli nechce něco k pití, ale ona odmítla. On si nalil další skleničku a otočil se tak, aby na ni dobře viděl.
S povzdechem si sedla na gauč a začala: "Já vím, že poslední dobou jsem se chovala hrozně..."
"Jestli se mi chceš omlouvat, tak to ani náhodou!" přerušil ji prudce.
"Nechci. Ale nech mě to doříct." Vlasy jí spadaly do tváře, a tak si je ladným pohybem odhrnula tak, že jí na chvíli bylo vidět její bledé hrdlo a v Damonovi zahořela touha...
Toužil jí kousnout do krku a vychutnat si její krev... Její křik... Zarazil se a nehty zaryl do stolu, o který se opíral. On ji přece nechce slyšet křičet! On by nikdy nedopustil, aby křičela!
"Já... Myslím si, že bych na Stefana měla zapomenout," zašeptala, že ji skoro neslyšel, ale v tichém domě se ta slova rozléhala jako ozvěna.
Upír na ni třeštil oči. Překvapeně a upřeně.
"On je s Katherine a já bych se s tím měla už konečně smířit..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama