V. kapitola Zloba a zášť I. část

16. srpna 2012 v 12:34 | Alexis Dark |  Dcery a synové Moci (noci)...

Takže další část... Poprvé bude i z pohledu Metta, krom toho se i něco víc dozvíme o stvoření světa z pohledu Eurenee...


Erea soptila a Mett byl zamlklý. "Jak to mohla udělat?!" Rázovala si to sem a tam po pokoji a pořád dokola křičela něco podobného. Byla strašně rozčílená a Mett by vsadil boty, že kdyby jí oči měnily barvu podle pocitů měla by je karmnově rudé jako už mnohokrát Eurenee. Byla rozčílená a v takovém období bylo lepší se jí vyhýbat, ale Mett byl její kluk. On se tomu vyhnout nedokázal.
Sám si připadal jako herec na pódiu, kterému nikdo neřekl, co má hrát. Připadal si prázdný a ztracený. Beze změny a při tom úplně jiný. Zničený a probuzený ze spánku posledních pár let. Ona ho probudila z pocitu dokonalosti a víry v lepší konce. Ona ho probudila a ukázala mu, jak moc celou dobu trpěla. Ukázala mu cestu ven a on se jí chopil, ale zabloudil a nevěděl kam má jít dál. Nikdo mu k té cestě nedal mapu a on zabloudil v spletenci temných chodeb, které se zdají být nekonečné.
"Do háje! Zatraceně! To vo sobě aspoň nemohla dát vědět?! To se prostě jen tak zbalila, našla si pár chlápků a zdrhla?! Postřelila jedinýho člověka, který hlídá bránu, zamlžila nám celý dvůr a zdrhla?! Prostě zdrhla?! Já jí najdu! A až se tak stane rozbiju jí tu její vypatlanou tlamu a rozbiju tan namyšlenej ksichtík!"
"Ereu! To už přeháníš!" okřikl ji. "Musíme zachovat chladnou hlavu a najít ji. Snad ji znáš? Jedná dřív než myslí. Promluvíme si s ní a přesvědčíme ji." Zvedl se a přešel k ní. Objal ji okolo pasu a ona se k němu přitiskla.
"Já- já mám strach." vzlykla mu do košile. "Co když s námi nebude chtít? Co když se tak vážně rozhodla?"
Na to nevěděl, jak jí odpovědět. Už i jeho napadlo, že se tak sama rozhodla a na svém rozhodnutí nebude chtít nic měnit. Už ho napadlo, že je jiná než se zdá, ale každý o ní věděl, že si stojí za svým, takže bylo jen logický si myslet, že je vážně opustila, protože to sama chtěla.
"To nevím..." zašeptal a myslel to naprosto upřímně.
Márk i Luck byli v lese a pročesávali okolí, aby ji rychleji našli. Oba z toho byli stejně rozhození jako Erea, ale podle nich se nestalo poprvé, co zdrhla z království, ale tenkrát k tomu měla sakra dobrý důvod. Neřekli jim jaký důvod jí k tomu vedl, ale Mett jim věřil, takže když řekli, že jí k tomu vedl dobrý důvod, on jim věřil.

***oOo***

Seděla na kmeni starého stromu a poslouchala Nickovo vypravování. Vlastně ho poslouchali úplně všichni. Dokonce i Max na chvíli ztichl a zaposlouchal se do jeho jemného hlasu. Vyprávěl jim příběh o úplném začátku. Všichni ho už znali, ale nikdo ne tak podrobně...
"Když ještě nic neexistovalo a vesmír byl jen prázdným a opuštěným místem se začalo cosi tvořit. Z prázdnoty a němuty vesmíru se tvořila hmota a z hmoty nesmrtelná krev. Dvě sestry. Nerien a Nejmenovaná.
Nerien se sama pojmenovala a vysmívala se své sestře, že nemá jméno, ale ta si z toho nic nedělala. Nevadili jí sestřiny narážky.
Po dalších tisících letech se začali tvořit další bytosti. Avšak nebyli takové jako první bytosti. Byli slabé a většinou smrtelné, bez moci.
To se ani jedné za sester nelíbilo. Byla to podle nich obyčejná a bezcenná stvoření, kterým by mělo něco - v jejich případě někdo - vládnout. Společně stvořili novou rasu počínaje Prvními.
První byli čtyři dívky. Voda, Země, Vzduch a Oheň..."
"Proč dívky?" skočil mu do řeči Max.
"Protože z dívek vyrostou ženy." prohlásila Eurenee. Ostatní na ní překvapeně zírali a tak protočila oči. "Žena je rod. Ona tvoří život a dítě má nejvíce z matky, protože s ní bylo nejdéle. Jen díky ženám může být rod zachovám, ačkoliv to mnoho mužů nechápe, žena zachovává rod."
Všichni ztichli.
"A tos vzala kde?" zeptal se posměšně Gai.
Vzhla po něm nepřátelský pohled, ale než stihla něco říct, zastal se jí Nick: "V tomhle má pravdu, ačkoliv si to mnoho můžů neuvědomí." řekl a lehce tím naznačil, že Gai je totální idiot.
Gai si odfrkl a po zbytek večera se rozhodl je ignorovat.
"Takže stvořily čtyři dívky. Vodu, Vzduch, Zemi a Oheň.
Voda byla klidná a vyrovnaná. Narozdíl od svých sester to byla přírodní modrovláska a dokázala mluvit jazykem zvířat.
Vzduch byla černovláska, hravá a dětská. Milovala smích a radovánky, Nic nebrala vážně a všechno podle ní byla jen hra. Pořád se smála a dováděla.
Země byla blondýna, líbezná a nesmělá. Nechávala rozkvétat rostliny a stromy a ti jí naoplátku naučili svou řeč. Byla pevná a silná, avšak i vlídná a laskavá.
A nakonec Oheň." Významě se zahleděl na Eurenee, která se ze svého místa na pařezu ani nehnula.
Ruce měla založené na hrudi a dívala se do plamenů, které olizovaly dřevo a větvičky. Zdála se být duchem nepřítomná a Max jí pozoroval ostražitým pohledem.
"Oheň byla ze všech nejpodivnější. Byla to rusovláska. Byla smělá a divoká jako oheň. Nespoutaná a neovlivnitelná. Vždy si stála za svým a dokázala zapálit cokoliv. Byla jako růže mezi plevelem, jak o sobě často tvrdila."
"Takže byla i namyšlená." dodala Eurenee.
"Ano, to byla, ale ona za to nemohla. Stvořili jí tak.
Byly stvořeny jako celek, ale každá z nich byla úplně jiná. Oheň převzala velení, Voda jí zastupovala, Země ji bránila a Vítr jí pomáhal. Všechny byly stejného vychování, krve i rodu.
A Nejmenovaná si od nich vysloužila jméno. Považovaly ji za svou matku. Matku, která je stvořila a tak ji pojmenovaly Stvořitelka..
Nerien se rozzuřila, že si za svou matku zvolily její sestru a ne ji a povídá se, že zešílela. Stvořila novou rasu, která jí měla sloužit, která měla být jejími potomky. Stvořila Padlé. Byli podobní Dcerám moci, ale jmenovali se Pýcha, Smutek a Zmatek. Byli mužského pohlaví a na příkaz jejich "vůdkyně" ničili, co se dalo.
Uběhli tisíce let a Dcer a i synů moci přibývalo, ale Padlých také. Rody se různě křížily a vznikaly nové a lepší. Děti moci začali ovládat počasí, vlastnosti a další věci. Padlí zase dokázali přimět živly, aby je oslouchali, přivlastnili si mnoho vlastností a umění, učili se novým jazykům a zajímali se o ostatní rasy, tak moc, že se s některýma začali křížit..."
"Fuj." naodpustila si Eurenee.
"No a tak to je až dodnes... Tedy. Nerien hnije někde v kobce, kde j děti moci uvěznili a Padlí se j snaží osvobodit a přitom přežít boje s námi.." dokončil své vyprávění.
Uložili se ke spánku a Eurenee si vzala první hlídku. Potřebovala přemýšlet a to jí šlo jedině s otevřenýma očima.
Zajmalo jí, proč ji její matka opustila a jestli se Ohni podobá.
Kdo je její otec a proč ho nezná? Proč si ji přivlastnila královna? Je Mett její pravý bratr?
To byly otázky, na které naznala odpovědi....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama