Změněná dcera

22. srpna 2012 v 17:45 | Alexis Dark |  Krátké dodatky (k delším povídkám)
Takže tohle bude asi moje první zveřejněná jednorázovka. Je to něco jako FF na "knížku" Moc úplňku.
Psala jsem to už hodně dávno a původně to měl být Prolog k druhému dílu, ale pak jsem to napsala trošku jinak...
No, tak už nebude zdržovat a přeji hezké čtení!



Už nejsem dítě. Uběhli už skoro dva roky od doby, kdy zemřela Lioness.
Ona byla na podobný život moc slabá. Nedokázala v něm přežít. Byla přespříliž milá, šťastná, hodná, neopatrná a nezodpovědná.
Ona byla já.
Ale už není, protože ona žila jenom něco podobného životu ve vězení, ale já ne.
Já jsem svobodná, věřím jenom svým inkstinktům a pocitům.
Stala se ze mě polonová. Nová, která prošla vampírskou proměnou.
Je mi patnáct. Jsem Alexis Powerfullová, dcera Samanthy Powerfullové a Dia, vládce všech bohů. Mám moc proroctví a vzpomínky Keiry, první nové a vůdkyně nových, která po časech zemřela. To já mám zničit vůdkyni vampírů a strážců a já se mám stát první novou nesmrtelnou.
Ale to až za nějakých pár měsíců. Zatím mám na chvíli klid a pohodu.
Sedím v lese na vyhřáté mýtince. Nohy mám složené v tureckém sedu a ruce na kolenou. Oči přivřené, vlasy rozpuštěné, tělo uvolněné. Naslouchám zvukům přírody.
Vlčata volají svojí matku, ale ta jim neodpovídá. A už nikdy neodpoví. Vím to. Sama jsem jí proklára zuby skrz naskrz krkem a vysála z ní veškerou krev. Krutě a nemilosrdně jsem ji zabila. Neohlížela jsem se na to jestli je vůdkyně smečky, jestli má mláďata, nebo je mladá. Ne, bylo mi to jedno. Měla jsem hlad tak jsem lovila.
Ucítím drcnutí. Oženu se po místě odkut přišlo. Sedí tam jedno z těch mláďat. Malé, opelíchané, smutné a od krve.Je to samec Arktického vlka (Canis lupus arctos). Má bílou srst, na které se blyští kapičky pomalu zasychající krve. Ale nejzajímavější jsou jeho oči. Jsou jako moje. Modro-zelené. Při lovu je mám modré jako hladina oceánu, a pro lidské oči se zdají být temně zelené. Ale doopravdy jsou modro-zelené. Stejné jako tohoto mladého vlka.
Olíznu si rty a vycením tesáky. V této grimase vypadám spíš jako zvíře než člověk.
Ale vlče se mě neleklo. Naopak. Přilísalo se ke mě a začalo mi olizovat pravou ruku. Těsně u loktu na vnitřní straně.
Roztřásla jsem se jako osika. Na to místo jsem citlivá.
Pomoc mi, zazní mi v lebce.
Je to jeho vnitřní hlas. Já jako jedna z mála ho dokážu slyšet. Stejně jako dokážu číst myšlenky všem živím, smrtelným tvorům. A také číst jejich pocity, nálady, z jejich gest a pohybů. Vycítím, když někdo lže nebo říká pravdu. Poznám přítomnost a vzdálenost jakkékoliv nestvůry a bez problémů ji zabít. Jsem vrah. Zabíjím, vraždím. Ale jen pro potěšení.
A přesto si jedna malá část mě pamatovala na časy, kdy jsem se vyvarovala prolévání krve.
Neměla bych se k němu vrátit?
''Die, prosím, odpověz!''
Na nebi zahřmí. Vítr mi rozcuchá vlasy.
Zvednu se. ''Tak jo, vlče. Dneska máš štěstí v neštěstí, protože se oficiálně stávám zase hodnou a budu tě cvičit...''
Na rameno mi usedne Stang, orel mořský. Nepřiletěl mi na rameno od chvíle, kdy jsem se začala chovat jako vampírka.
Je to divný, ale jsem zároveň ta hodná i zlá. Zvelké části jsem nová, Nouveaux a z té o něco menší vampírka. Ještě se mi to v žádné předešlé existenci nestalo, ale dalo se na to docela snadno zvyknout...
 


Komentáře

1 Erwiel Erwiel | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 11:00 | Reagovat

Ahoj. Hezká povídka. Ale řeknu ti, že by se to hodilo psát i na kapitoly. nechci být vlezlá nebo tak něco, ale nechtěla by si to psát na kapitoly, celý. je to fakt fobrý. :-D

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 16:20 | Reagovat

[1]: Jak už jsem psala na začátku tohle je něco jako FF na mojí knížku, kterou plánuju někde vydat, ale zatím se to nějak nevede...
Prolog a první dvě kapitoly jsou v rubrice Moc úplňku - Království bez stínu 1. Plánuji to zveřejnit až do desáté kapitoly a pak... možná i celý. :-? Uvidím.

3 Lucianne Gray Lucianne Gray | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 23:31 | Reagovat

Je to strašně hezký, taky bych chtěla takový domácí mazlíčky, ale když se ztěží dokážu postarat sama o sebe, a umím utopit i rybičky... asi by na tom nebyli moc dobře. :D

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 10:02 | Reagovat

[3]: My máme zvířat dost, ale starají se o ně rodiče, takže v pohodě :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama