Září 2012

Cesta života

29. září 2012 v 12:00 | Alexis Dark |  Básničky
Jak jsem si včera stihla všimnout mé verše zůstávají jen v mé hlavě a zde se vyskuje jen minimum. Proto jsem se do toho vrhla po hlavě a vzniklo toto. Nazvala bych to Cesta života. Vypráví o klukovi, který se zamiloval a ta holka ho nechala, takže se musel znovu postavit a jít dál...




Obětí války...

28. září 2012 v 18:24 | Alexis Dark |  Básničky
Taková trošku krutější básnička... Přiřadila bych jí asi k ZVP a myslím, že docela vystihuje Jamese... Ale o tom se dozvíte až v (myslím) desáté kapitole. Prozatím si musíte vystačit s krátkou básničkou na jeho počest...

Tisíce hlav svým mečem sťal
Tisíce obětí tenkrát si vzal

Polibek a srdce
zadupal do země

Jeho duši temnota
si už dávno vzala

On svou duši jediné daroval
A po staletí toho litoval

Ona mu srdce zničila
citu v něm nezanechala...

Démoni - aneb. povídky, které mě zaujaly.

28. září 2012 v 12:48 | Alexis Dark |  Anotace a doporučení
Téma Démonů nejspíš není moc oblíbené... Alespoň, co jsem prozkoumávala webové stránky a povídky.
Kdo jsou to vlastně démoni? No... inu každý má své představy, nikde není přesně dáno, jak by měli ti "správní" démoni vypadat, takže nechme fantasii spisovatelů ať nám ukáže jací jsou démoni podle nich..


VI. kapitola Trest za zradu

26. září 2012 v 9:17 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Ok. Dnes nám škola dala milostivé ředitelské volno a tak jsem včera večer mohla nerušeně psát až do brzkého rána a vznikla další kapitola ZVP... Jo, teď se s psaním trochu sekám, ale nejsou to nijak závratná čísla, co se nepsaní týče, takže se pomalu nic neděje...
Možná si někteří všimli, že se ledacos změnilo. Třeba, že povídky už nenajdete v menu, ale musíte kliknout na tvorbu hlavy blogu a potom až na povídky, nebo jsem se taky vrátila k layloutu, který jsem si nechala speciálně udělat od NikyRoov. Na layi jsou hlavní postavy celé povídky. Carol a Nath. Já si taky trochu hrála s grafikou a vznikli ikony pro různé povídky...
Teď pracuji na Dcerách a synech moci (noci)..., kteří co nevidět skončí.



Oznámení!

21. září 2012 v 12:39 | Alexis Dark |  Deníček blogu

Milý a věrný deníčku,

Vítám tě u mého dalšího zápisu stejně jako všechny čtenáře... Tak přeskočím zdvořilosti a půjdu rovnou k jádru věci.

Rozhodla jsem se založit novou rubriku Anotace a doporučení, ve které budu každý měsíc zveřejňovat minimálě jednou měsíčně povídky na dané téma, o kterém můžete rozhodnout i vy (anketa pod článkem).

Zajímají vás povídky na určitá témata? Píšete povídku na nějaké téma a chcete o sobě dát vědět? Napiš te mi na mail zukralova616@gmail.com a já vaše díla přečtu, zhodnotím a popř napíšu o nich článek.
Bude to něco jako hodnocení literálních děl, ale podle tématu. A navíc... Nebudu psát o každém blogerovi, který mi napíše. Jeho tvorba mě musí nadchnout. Budu hledat i různě po stránkách a hledat vážně úžasné povídky jako už jsem to jednou udělala (FF na TVD)

Tak jenom, abyste o tom věděli...

S nesmírným vděkem za to, že to čtete

Alexis Dark


Moje - dalo by se říct - knihy

21. září 2012 v 12:10 | Alexis Dark

Moc úplňku - první díl - Království bez stínu

Autor: Alexis Dark
Stav: Rozepsaná
Předpokládaný počet kapitol: 20 +/-
Moje poznámka: Začátek se trochu schoduje s mou knížkou, kterou chci vydat. Zdůvodněno je to tím, že Moc úplňku je něco jako druhá verze celého příběhu. Jak by to vypadalo, kdyby se Lioness rozhodla pro vampíří život...

Anotace:
Život některých lidí není pohádka s dynamickou zápletkou a vždy jistým šťastným koncem. Jedním z těchto lidí by mohla být i mladá Lioness Powerfull, která sice svůj život prožívá naplno, ale i přes to jsou na její tváři častěji patrné slzy než úsměv.
Její život je ale až do této chvíle ještě vcelku snesitelný, ale moc dlouho to tak nezústává a do jejího života se připletou nesmrtelní, bohové, ochránci a hlavně nestvůry. Nachází svou již dávno zapomenutou minulost, přátele, rodinu, ale hlavně překážky, které jí stojí v její cestě k cíly. Kolikrát se bude muset vzdát svého života, aby její nejbližší byli šťastní? Dokáže se poprat se svou minulostí a přežít? A jestli ne, kdo zaujme její místo? Kdo by dokázal nahradit bytost, která měla přečkat celý příběh?
Nové životy, nové postavy, nové osudy, nové bolesti. Něco, co hlavní hrdinové nikdy neměli zažít. Něco, co se nemělo stát. Ale i přes to se to děje...

První díl: ZM1: Sama sobě nepřítelem
Aurorka: já, Alexis Dark
Stav: dokončená, opravuje se text i děj
Počet kapitol: 39 + prolog
Jak dlouho mi ji trvalo napsat: devět měsíců
Spokojenost: 70%

Anotace: Lioness není obyčejná. Je Vampírkou a ví to už od smrti svých rodičů, kteří zemřeli při pádu letadla. Lioness si je moc nepamatuje a proto jí tak ničí pohled na šťastnou rodinu Elas Smithových, kteří jí vzali do rodiny. Eliza se jí sice ujala, ale Lioness se mezi nimi i přes to cítí jako v pasti. Nesnáší to, že je Vampírkou a dokonce se pokouší o útěk. Často o něm mluví, ale nikdy ho moc nemyslela vážně... Až dodnes!
V Asiopey - městě Vampírů ležícím na pobřeží Francie - se objevil nový kluk. V utajení se setká s Lioness a ta v něm pozná Stopaře - člověka od Strážců, který by ji mohl zabít a udělal by to hned, jak by k tomu získal příležitost. Ale záhadný Stopař jí nechá na živu a varuje ji před nebezpečím, které jí hrozí.
Celé setkání s ním zapříčiní sled událostí, který se normálním lidem nestávají běžně. Všechny tyhle události naznačují, že Lioness není tak úplně jedinou neobyčejnou Vampírkou. Je něco víc, ale co? Kdo jí dá odpovědi na její otázky?
A co je vlastně zač?


Druhý díl: ZM2: Za nepřátelskou linií
Autorka: opět já, Alexis Dark
Stav: dokončená, upravuje se text a pravopisné chyby
Počet kapitol: 49 + prolog
Jak dlouho mi ji trvalo napsat: šest měsíců
Spokojenost: 85%

Anotace: Alexis zjistila, co je zač, ale zase to rychle zapomněla. Její vzpomínky zmizely a tentokrát je to mnohem horší než kdy předtím. Alex se musí dozvědět, co má dělat, aby mohla ochránit své blízké, ačkoliv si na ně nemůže vzpomenout. V hlavě slyší zrádný hlas padlé vůdkyně. Je to skutečné nebo jen blázní?
Vydá se do Kanady, aby své vzpomínky získala zpět, ale bude to stát za to? Co když je její minulost tak temná, že ji to zničí, jak se toho bojí její přítel, kterého si nemůže vybavit?
Nad Chicagem se stahují temná mračna. Zlé síly útočí na Ochránce a brzy se má probudit síla ničivější než je síla bohů. Kdo ji dokáže porazit?
Na scéně se objevují nové postavy, jejichž úděly ve válce zůstávají utajeny. Někteří patří na stranu nepřátel, ale mnozí se postaví za Ochránce a pomůžou jim. Bude jejich pomoc stačit? A co když Alexis zradí někdo, od koho by to nejméně čekala? Bude naštvaná nebo pod tíhou smutku zapomene na svůj úděl? Stará proroctví se naplňují a lidé i Ochránci bojují o své životy.
Bohové při svých dětech stojí, ale jak dlouho jim to vydrží? Jak dlouho budou moc pomáhat aniž by tím nezasahovaly do proroctvích, které vyřkly moiry? Kdo z bohů je temný a kdo naopak při svých dětech bude držet až do konce?


Třetí díl: ZM3: Poslední tajemství
(název se může časem změnit stejně jako anotace)
Autorka: Alexis Dark
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: zatím 52 + prolog
Jak dlouho mi ji trvalo napsat: zatím pět měsíců
Spokojenost: 80%

Anotace: Chaova moc byla rozdělena na tři díly a její nositelé se musí potýkat s její ničivou silou, která dokáže zabíjet. Všechna ta moc je silná... Tak silná, že může prolomit hranice mezi světy a všechny je zničit. Ta moc potřebuje silné zastánce, kteří by jí dokázali ovládat... Ale oni sami to nezvládají. Ta síla je ničí. A především tu, která má představovat rovnováhu.
Alexis začíná chápat hloubku svého osudu. Poprvé v životě je smířená se svou minulostí i budoucností. Ale co na to ostatní? Co řeknou až se dozví o jejím posledním tajemství?
Někteří lidé zemřou. Mezi Ochránci se objevují další zrádci. Mezi světy se vytvářejí pukliny, které se jen tak někdo nezacelý a do našeho světa přichází nepřítel silnější než cokoliv, co kdy existovalo. Bude Chaova moc stačit na jeho poražení? Budou oni dost silní na to, aby porazili nepřítele mocnějšího než si původně mysleli?
Ona však není hloupá. Pokusí se je rozdělit, aby se jejich moc narušila. Naruší tím pouto, které mezi sebou mají nebo je dost silné, aby přečkalo i tuto sílu? Rozhodnou se nakonec správně? A co Alexis? Bude dost silná na to, aby bojovala s těmi, o kterých si ani netroufla doufat, že žijí? Bude natolik silná, aby se postavila svým největším strachům a udělala to, čeho se tolik bála, ale v duchu si to přála víc než cokoliv na světě? Nebo jí její moc zlomí?
V jediném okamžiku se může rozhodnout o osudu všech živých bytostí... Některé světy možná zůstanou navěky rozděleny. Bude to tak i mezi našimi hlavními postavami?

Pouta živlů

Mnoho lidí si myslí, že existují čtyři živly. Ale kolik lidí ví, že existují pouze tři? Existují jen tři, neboť čtvrtý je pouze pověst na starém svitku papíru, který vyhrabal nějaký šílenec ve starých zříceninách nějakého starodávného města. Podle něj se jedná o proroctví, které změní celý svět a zabrání válce mezi Oblačnými a Podzemními lidmi. Proroctví předpovídá, že jednoho dne jeden ze Starších Vodních lidí najde tento svitek a jeho údělem se stane spojení několika úplně rozličných lidí se stejným osudem. Jenže to je nemožné. Vodní, Oblační i Podzemní lidé existují a tak je může najít. Ale Ohnivý lidé nejsou. Kde má tedy hledat zástupce Ohnivých lidí?
Země a Nebe byli první na světě. Díky nim vznikli Vodní, Oblační i Podzemní lidé. A také obyčejní lidé, ale nikdo jiný ne. Mezi Nebem a Zemí panují odvěké nepokoje a ty se ještě rozbouří až se k nim donese, že Ian hledá čtyři lidi, kteří údajně změní celý svět.
Kdo bude mezi těmito vyvolenými? Kdo se stane pojítkem mezi tak různorodými světy? Kdo zemře a kdo bude žít ve slávě? Co se stane s hrdiny, kteří se jimi nikdy nechtěli stát? Opravdu jsou rodinné vazby tak silné, že nezáleží na krvi?

Déšť

Mnoho věcí se za těch několik tisíciletí změnilo. Zmizel mor, hlad, Evropa se ponořila do ledové pustiny, Sahara se stala největším městem planety, zmizeli hasiči, zmizeli policisté... Ale co nezmizelo jsou blázni a blázince. V jednom z nich se ocitá i třiadvacetiletá Jessica Fletcher. V sedmnácti letech přišla o oba rodiče a o týden později zemřela. Nespáchala sebevraždu, jen sfalšovala vlastní smrt.
Jess pořád mluví o nějakých zrádných lidech, kteří po ní šli. Podle ní se jedná o nějakou organizaci, která se jí chce zbavit. Její psychiatr - John - se snaží přijít na to, co se stalo, že se ze vzorné studentky, která přeskočila několik ročníků stal šílenec, který neví o čem mluví. V některých věcech mu Jess přijde úplně normální, ale pořád jsou tu ONI a otázka, co dělala celých šest let po své ''smrti''? Jak je možné, že se dokázala šest let skrývat před zraky veřejnosti? Co má společného s Amandou, po které stříleli neznámí lidé a která napadla policistu? Co všechno ví o rase Denoriell, která je podle většiny lidí pouhý mýtus?
John neví zda má své pacietce věřit nebo ne. V mnoha věcech mu přijde, že je Jess skutečně šílená, ale někdy mu odpoví něco, co by ho v životě nenapadlo. Vyzná se v lidech i ve zbraních. Ví, jak to chodí ve světě a jak se vytváří nejrůznější chemické sloučeniny. Jenže jeho šéf mu tvrdí, že je šílená. A co když jí uvěří? Co se stane, jestli jí pomůže s útěkem?
A kdo byl ten Roger Adamson, o kterým neustále přemýšlí?

V. Vážně kruté odhalení 3/3

19. září 2012 v 18:27 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Tak trochu se mi to celé nevešlo do dvou částí... Tak snad mi to prominete...



V. Vážně kruté odhalení 2/3

19. září 2012 v 17:56 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Takže... Další kapitola! Jinak bych vám chtěla sdělit, že škola je hnusný mučednický nástroj a už se těším na příští týden. Za prvé bude volno -> víc času na psaní. Půjdeme s kámošema do kina a navíc budu mít narozky! Takže ze mě konečně bude třináctka... Už bylo na čase!


V. kapitola Zloba a zášť II. část

13. září 2012 v 17:35 | Alexis Dark |  Dcery a synové Moci (noci)...

Dojde k převratné události, která změní celý dosavadní děj příběhu... Všude je sice napsáno, že tahle povídka bude mít ještě další tři části, ale asi jich bude víc... no, uvidí se. Ale toto je určitě poslední kapitola, ve které se objeví pohled Laury...
Laura totiš ztratí moc nad dějem a sama se stane pouhou postavou... Ale kdo bude teď tím hlavním? (Jednoduchá otázka a existuje na ni jednoduchá odpověď).




Konečně mi to zvedl!
"U telefonu Denys Arael, přejete si?" ozval se hlas mého bratra z telefonu.
"Tady Laura." řekla jsem a zhluboka jsem se nadechla. "Potřebuju s tebou nutně mluvit."
"Jo, jasně. Vo co de?"
Bylo to divný.. Nemyslím to, že zněl zadýchaně a přistiženě (na to jsem byla zvyklá), ale šlo o to, že zněl naprosto v pohodě a přitom pokaždé, když jsem tuto větu pronesla přišel malér a ani tentokrát to nebylo jiné.
"Jde o mě... o mou rodinu." řekla jsem.
Z druhé strany sluchátka bylo ticho a tak jsem dál pokračovala: "Ty... nejsi můj bratr, že ne?"
Zase bylo jen ticho. "Jak jsi na to přišla?" zeptal se a snažil se znít pobaveně, ale v hlase se mu chvěla nervozita. Tohle nečekal. Nikdo nečekal, že na to přijdu. Chtěli mi to tajit po celý život. Chtěli mi tajit, co jsem zač a chtěli mi zatajovat mou minulost i to, že všechno zlé, co se mi v životě stalo byla jenom moje vina... Byl to tak frustrující pocit...
"Vím to." odvětila jsem naprosto klidně a silně. "Chci jen vědět, proč jste mi to neřekli."
"Lauro... Nevím, o čem to mluvíš?!" Lhal.
"Víš ty co? Všechno, co se mi v životě stalo byl osud, víš? Bylo osudem, že jsem se přistěhovala zrovna sem a že jsem to tady zjistila. Měla jsem to tady zjistit, protože vy byste mi to nikdy neřekli! Musela jsem si tím vším projít sama, protože vy jste mě prostě aduptovali jako psa z útulku!" Nekřičela jsem. Ani nebylo třeba. Můj hlas zněl silně i v normální hlasitosti.
"Přestaň!" sykl. "Vůbec nic o tom nevíš!" On rozhodně křičel.
"Vážně? Opravdu bratře? Já jsem si tím vším prošla, zatím co ty si randil s těma svýma courama! Já jsem přišla o nejlepší přítelkyni! Já jsem žila bez rodičů v domění, že mě od nich moje babička zachránila! Ale ne! Ono, kdybych u nich zůstala, tak by to bylo lepší!" Teď už jsem křičela.
Byla jsem ráda, že jsem telefonovala při hodině a na záchodcích, protože kdyby mě někdo slyšel asi si o mě bude myslet zvláštní věci. Ne, že by mi na tom v tu chvíli záleželo.
Slzy jsem pracně zaržovala v sobě.
"Už tě nikdy nechci vidět..." zašeptala jsem tichým hlasem.
"Ne! Opovaž se ten mobil položit! Lauro..."
Položila jsem to.
Sesunula jsem se podél zdi až na zem. Slzy mi stékaly po opuchlých tvářích a mokřily mi bundu. Objala jsem si kolena a připadala jsem si strašně prázdná. Bylo to nefér! Strašně nefér!
Nevěděla jsem, co mám dělat, ale rozhodně jsem nebyla připravena vrátit se na vyučování a snášet ty pitomé vševědoucí pohledy, které po mě vrhali jak učetelé, tak všichni žáci. V tomhle jsem si byla s Eurenee hodně podobná - nenáviděla jsem, když mě ostatní litovali.
Vstala jsem ze země a otřela jsem si oči.
Asi to není moc dobrý nápad, ale... Musím odsud a to, co nejdál...

***oOo***

Nebyl to vůbec dobrý nápad
V očích mě pálily slzy a bolest mi svírala celé tělo... Všechno bylo bolestivé a splývalo mi to dohromady. Všechno se měnilo, čas, prostor i realita se sny se propojovaly a měnily. Všechno se zamotávalo a to díky mě. Díky oběti, kterou jsem zvolila.
Kolem mě byl vír všeho, co se stalo... Vzpomínek mých a mých předků. Má minulost.
Mou obětí měla být lidská bytost, ale já zvolila svou moc, abych bránu rozevřela a Eurenee přetáhla sem. Ale ten vír mě táhl do sebe a přál si se mnou splynout v jednu bytost.
Nemohla jsem se bránit. Nemohla jsem nic jiného než se pokoušet udržet nohama na zemi, ale moc se mi to nevedlo.
Řekněme, že ve sportech nevynikam a vzdorovat zemské přitažlivosti je fakt náročný sport, který doporučuji všem lidem, kteří se rozhodli zbavit svou zahradu jakéhokoliv listí.
Svůj pokus s kouzly jsem prováděla na školní zahradě, snad sama, ale přesto mi přišlo, že vír vzal sebou všechno, co mu stálo v cestě. Já jsem se držela nějaké sochy a divila jsem se, že mi nohy nevlajou ve větru, protože vítr byl fakt silný.
Brána stála uprostřed pozemku... No, nebyla to ani taková brána jako spíš kamenný, polorozpadlý oblouk velikosti člověka obrostlý nějakýma růžovýma kytkama s fontánkou vzdálenou asi dva metry a s úžasně uklidňujím jezírkem, který se zdál jako útočiště pro veškeré zvířectvo, prchající z lesa za vzděláním. Od brány vedlo několik cest klikatým bludištěm z břečťanu, který obklopoval snad celý areál školy.
Najednou mi v hlavě zazněl něčí až nadpřirozeně hluboký hlas: Věř mi. a já ho poslechla.
Byla jsem ráda za to, že jsem si vzala džíny a mikinu, páč bylo docela dost chladno.
Pustila jsem se sochy a co nejvíc u země jsem se blížila k bráně, která mě táhla do sebe. Vlasy mě mlátily do tváře a oblečení chtělo opustit mé tělo a nechat mě tam samotnou, naštěstí jsem to nedovolila. Ruku jsem si držela před obličejem a tvrdohlavě jsem pokračovala vpřed.
Nevnímala jsem vyzvánění telefonu v kapse ani tíhu knihy, kterou jsem svírala v podpaždí.
Nevnímala jsem ani hlas mého nitra, který křičel, že se mám vrátit a vykašlat se na nějakou holku, kterou ani pořádně neznám... Ale můj mozek i tělo vědělo, že to je to, proč jsem tady. Jako tady na Zemi. Proč jsem se narodila? Abych ochránila hlavní hrdinku svojí smyšlené knížky... A pak, že bláznem může být člověk až od dvaceti...
Vír mě pohltil a já o sobě ztratila přehled...


Něco mě praštilo do hlavy... to byla jediná logická myšlenka, když jsem se probudila.
Ležela jsem na něčem bílém a... vlastně všechno okolo bylo bílé.... Tady jsem nebyla... před tím. Ale on byl problém, že jsem ani nevěděla, kdy před tím. Nevěděla jsem, kde to jsem, proč tu jsem ani jak jsem se tam dostala. Vlastně jsem nevěděla vůbec nic....
Ale věděla jsem, že bych tu neměla být sama... Měl tu být se mnou ještě někdo bez koho nedokážu žít... Bylo to takové tušení, se kterým jsem se narodila. Nikde nejsem úplně sama a vím to, ale nic jiného nevím...
to byl velký problém. Nic jsem nevěděla a nebyl tu nikdo, kdo by mi to mohl vysvětlit.
Vstala jsem ze země a zakymácela jsem se, jak na mě všechno dolehlo a zase mi bylo do pláče jako pokaždé...
Můj život... no, není příliš šťastný a určitě ani nikdy nebude, ale je v něm spousta lidí, pro které bych si přála žít, co nejlíp... Můj život není nijak extra super (fakt, že ne). Mnozí mi ho sice závidí, ale oni ho neznají celý, nikdo ho nezná a já chci, aby to tak zůstalo.
"Takže jsem tě našla." řekl dívčí hlas.
Otočila jsem se o sto osmdesát stupňů a octla jsem se tváří v tvář mladé dívce. Byla vážně vysoká a měla na sobě divný oblečení, který by u nás nosili jedině kluci... Ale něco mi říkalo, že ona není od nás, ačkoliv jsem přesně netušila, cotím od nás myslím... No, to je jedno.
"Co seš zač?" odsekla jsem nepřátelsky. Nebudu vám lhát. Nelíbilo se mi, že je vyšší než já a že jsem bez jediné osoby, u které si můžu být naprosto jistá, že mě nenechá na holičkách. U ostatních tuto jistotu nemám...
Můj život je jako houpačka. Někdy jsem nahoře a někdy dole. Jednou je ti úžasně, zvnášíš se na vlně lásky a pak někdo přijde a celý tvůj sen rozdrtí na padrť.. Úplně to člověka zničí a roztrahá na kusy. Přestaneš mít důvod žít... žiješ pouze pro smrt druhých a pomstu... Nic ti nestojí v cestě. Soucit odsuneš stranou, protože... kdo měl soucit s tebou? Nikdo. Stejně jsem na to dlouho nahlížela já a pak, když přišel další důvod, za který mi stálo bojovat... Nedokázala jsem už vyhrávat. Nemůžu se smát, když vím, že se pro mě všechno změnilo. Nemůžu věřit, když nemám pro co. Nemůžu milovat, protože není koho..
Všechno je pro mě pouze cesta, která mě zavede k cíly, ale pak se obrátím zpět a uvidím, že ten cíl mi za tu velkou bolest ani nestál... Vím to a přes to jdu dál, protože musím! Já se nikdy nevzdávám!
"Emh... To se těžko vysvětluje. Tobě prozatím bude muset stačit, že nejsem tvůj nepřítel a jmenuji se Laura Araelová."
Byla mi povědomá, ale nevěděla jsem odkud. Určitě jsem ji někde viděla - to jsem cítila ve svém srdci, - a její jméno mi bylo taky povědomé...
Moment... COŽE?


Lucy netrpělivě poklepávala na lavici.
Hodina už byla skoro pryč a ona se nevracela.
Lucy už měla naplánovanou omluvu, která za ní měla všechno vyřešit, ale jak se může omluvit někomu, kdo se neobtěžuje ani přijít na hodinu?
Venku se zvedal vítr. Dívka s blonďatými vlasy pozorovala náhle černou oblohu a přišlo jí, že ta bouře...
"Proboha!" vykřikla a vyskočila na nohy.
"Slečno... Můžete se prosím posadit?" vyzvala jí učitelka, ale Lucy to bylo ukradené. "Lucy! Ihned si sedněte!"
"Ta bouře.." zašeptala však Lucy a celá pobledla. Všichni se zadívali na školní pozemek a učitelka konečně pochopila, co se děje... Minulost se opakuje...

Co říct? Přechod před pubertou...

9. září 2012 v 21:48 | Alexis Dark |  Myšlenky...

Tak trochu střeštěná básnička k TT... No, co dodat?
Vše dělám na poslední chvíli..




5. Proč já? 1/2

9. září 2012 v 13:15 | Alexis Dark |  Moc úplňku - 1. Království bez stínu
No, je za námi víc jak týden školy a tudíš bych řekla, že se většina z vás už začíná učit a psát nepříjemně mnoho písemek.. Tak je to alespoň u nás na naší "vysoce" postavené škole ve Zdicích.
Takže tento příběh nebude příliš zajímavý (ze začátku, časem se snad bude líbit), ale můžu vám prozradit, že v této kapitole se více seznámíte s Mettem, který má být ten hodný a s Neznámým, jež se jmenuje Alan, který má představovat záporáka..., kterému byste dali přednost na Lionessině místě?

Odlišuje se od knižní předlohy...

(Podle knižní předlohy Záře Měsíce, více --> ZDE)


Myslím, myslím... To byl vtip!

8. září 2012 v 12:48 | Alexis Dark |  Myšlenky...
Nejsem moc inteligentní člověk. Ledacos nepochopím a mnohdy potřebuji přečíst něco dvakrát, abych to pochopila, ale když mi nějaký ten vtip dojde... Tlemí se všichni okolo mě, když svým trapácky vysokým hlasem pronesu: "Áháá!" Tudíš jsem ráda, že vtipy mi chodí často na mail, na který se dívám jenom tady doma, jinak bych měla asi trochu pošramocené ego...
Ale teď k tématu. V celém článku najdete jednu takovou užitečnou věc, o které bych díky tomuto článku možná začala přemýšlet... No, doufám, že mi to někdo rozmluví, poněvadž bych toho mohla ještě hodně dlouho litovat...

V. Vážně kruté odhalení... 1/3

7. září 2012 v 22:46 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Takže další kapitola... Trochu kratší než normálně, což je způsobeno tím, že právě dokončuji jeden rukopis, který bych ráda předala našemu "vyučujícímu", kterého máme na češtinu...
Bude to rozděleno na dvě části, páč je tohle až moc krátký a mě se nechce vás nechávat čekat než to celé dopíšu (což nebode brzo). V téhle kapitole bude rozhovor po plese a taky vás čeká strašně tajemné odhalení! Jinými slovy: ostatní přijdou na Nathaninu pravou totožnost... Jak to zjistí a jak budou reagovat? Unese to Carol? Nebo bude hysterická? A jak se s tím vypořádá Nathanin povedený bráška?
Mezi Nath a Jamesem houstne vzduch... Čím to asi bude?
A v té druhé části bude rozhovor se všemi magickými bytostmi v okolí... V jednom z komentářů jsem našla, že je tu jistá totožnost s upířími deníky... Totožnost tu je z důvodu mé posedlosti a taky mírnou labilitou spisovatelky tohoto blogu (mě) tudíš se budu snažit být trochu víc originálnější, ale pochybuji, že se mi to povede aniž bych nepsala blbosti...
No nic, teď k další části příběhu...


Další zápis týkající se blogu.

4. září 2012 v 13:57 | Alexis Dark |  Deníček blogu

Milý deníčku,

Takže už jsem doma druhým dnem a tak nějak se nemůžu přimět k přepisování toho, co jsem napsala na soustředění (vypsala jsem svojí propisku, propisku kámošky, propisku ještě jedné holky a skoro celou tušku, kterou mi ta holka půjčila :D). Ale chtěla bych zdělit pár podrobností o tomto blogu.

Takže zaprvé Padni na kolena! je tak trochu... zaseknuté a tak to (spolu s Dcerami a syny moci (noci)..) odkládám na nějaký ten volný čas, abych se mohla co nejvíc věnovat mé další literální tvorbě.

No a dál, jak jste si asi mnozí všimli v Aktualitách. Plánuji spolupráci na nějaké povídce s jednou holkou. Uvidí se jestli mi to vůbec odkývne, ale já chtěla, abyste věděli, že tu ta možnost je. No asi bych s ní možná udělala rozhovor, čímž bych vám jí trochu představila a taky jí popsala..

Toť zatím vše a teď se zase loučím.

Alexis Dark


Drabble Die on flames...

3. září 2012 v 14:25 | Alexis Dark |  Krátké dodatky (k delším povídkám)
Takže tohle je drabble na povídku zemřít v plamenech... No, psala jsem jí na soustředění z Teakwon-da a nevím jestli to má vážně sto slov, ale snad jo (kdyby ne, klidně mi to napište do komentářů :D), ale i přes to doufám, že se někomu bude líbit.



4. I zázraky se dějí!

3. září 2012 v 13:26 | Alexis Dark |  Moc úplňku - 1. Království bez stínu
Tak jsem zde a se mnou i další část Moci úplňku...

Shoduje se s knižní předlohou...

(Knižní série se jmenuje Záře Měsíce, více ---> ZDE)



Začátek školního roku!

1. září 2012 v 14:30 | Alexis Dark |  Básničky
Toto je další přednastavený článek.
Jak asi mnohým došlo bude se tenhle článek zaobírat začátkem něčeho nového, poněvadž by správně dnes měl být pro mnohé první školní den...