V. Vážně kruté odhalení 3/3

19. září 2012 v 18:27 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Tak trochu se mi to celé nevešlo do dvou částí... Tak snad mi to prominete...






"Mě táta varoval před existencí upírů a pak mě jeden z Původních proměnil..." řekla jsem s nečitelným výrazem ve tváři.
Oni se na mě překvapeně podívali. Dokonce i James vypadal dost překvapeně.
Podívala jsem se z okna, abych nemusela čelit jejich pohledům.
"Můj bratr s otcem... Varovali mě před existencí nadpřirozených bytostí, ale já jim nevěřila." odmlčela jsem se.
Připadalo mi, že to prožívám právě teď. Stejný zmatek a paniku... Stejnou spalující bolest....
"O asi měsíc později si mě našel... Byl to jeden z Původních, který měl s otcem nevyřízené účty. Hrál si se mnou a pak mě zahnal k útesu... Sál ze mě a pak mě proměnil... A já... Zavraždila jsem tři lidi, abych svou touhu po krvi uspokojila." Zase jsem se odmlčela.
Ještě nikomu jsem o tom nevyprávěla. Cítila jsem, že se mi třesou ruce a v očích se mi třpytí slzy, ale já je zahnala.
"Další dva měsíce jsem se snažila žít jako před tím, ale nešlo to. Moc jsem se změnila. Všichni to věděli a všem to připadalo divné, tak jsem prostě odešla s tátou."
"Já myslel, že váš otec je mrtvý." řekl James jako by mu až v té chvíli všechno došlo.
Ušklíbla jsem se. "Já taky... A Carol si to myslí dodnes...
Víte, jaký to bylo si o něm celou dobu myslet, že je mrtvý a pak za mnou přijde a tvrdí mi o tom, že existují takový hlouposti jako upíři atd.?" Uchechtla jsem se.
"A proč jsi o tom Carol neřekla?" zeptal se po dlouhý době Erik.
"A když si teda upírka, tak jak jsi mě dokázala... Tak snadno vyléčit?" zeptal se zase James. Zřejmě byl on ten ukecanější.
"Necháte mě to domluvit?" zeptala jsem se trochu podrážděněji. Střelila jsem po nich naštvanějším pohledem. Nebyl to můj nejhorší pohled, ale i tak byl dost přesvědčivý... Jak by řekl Rian: "Tvůj pohled je vražedný... Každý, kdo tě nezná ti uvěří, že bys dokázala i zabíjet, kdyby bylo třeba..." Jasně, že bych dokázala zabíjet, který upír ne?
Oni ztichli, takže to asi byla pravda...
Otočila jsem se zpět k oknu.
Slunce teprve vycházelo, takže jsem neměla žádnou šanci se pořádně vyspat než půjdu do práce... A to znamenalo, že budu hodně protivná. Asi zítra žádné dýžko nedostanu. Oprava: dnes.
"Celý ty dva měsíce jsem jí o tom chtěla říct, ale... Byla ještě dítětem. Nechtěla jsem jí vzít její dtstvý takovým surovým způsobem, jako se to stalo mě...
Tak jsem prostě zvolila snadnější možnost a odjela jsem. Prvních pár měsíců jsem žila v bytě se svými sourozenci a tátou, ale v naší rodině bylo už moc upírů. Odjela jsem tedy z USA do Evropy. Do Paříže.
Tady to všechno začalo. Potkala jsem se s Původními..."
"Slyšel jsem o tom, že se usídlili v Paříži.... , takže je to pravda?" Otázal se Erik. Celou dobu postával mezi mnou a Jamesem, ale v tu chvíli se posadil na křeslo, ve kterém jsem před chvílí seděla já.
"Ne. Pouze tam byli na "výletě", lovit." odvětila jsem nepřítomně. Otočila jsem se čelem k nim. "Nikdo se to nesmí dozvědět." vyhrkla jsem.
"Jasně, že se to nikdo nedozví." uklidnil mě Erik.
Nedůvěřivě jsem ho sjela pohledem. Nevěřila jsem mu a ještě mnohem míň jsem věřila Jamesovi. Toho jsem sjela ještě méně důvěřivým pohledem a on si toho samozřejmě nemohl nevšimnout.
"Proč se tak koukáš na mě?" vyletěl vyděšeně. "Já udržím tajemství!"
"Jistě." uchechtla jsem se. "A já jsem španělská princezna!"
Zamyšleně se zamračil. Erik se taky uchechtl. "Něco takového existuje?" zeptal se mě.
"Pokud vím.... Tak ne." pokrčila jsem lhostejně rameny a pokračovla jsem. "Poznala jsem, který z nich mě proměnil, ale on mě nepoznal. Nevím, jak se mi ho povedlo odlákat od ostatních, ale povedlo se mi ho zabít."
"Cože?!" vyjekli unismo.
Nevěděla jsem, jak pokračovat dál. Mám jim říct celou pravdu nebo jso věci, které bych si měla nechat pro sebe? Mám jim říct o tom, že jsem zčásti čarodějka a mám mysl několik tisíc let starého upíra? A mám jim říct, jak se to stalo?
Nechtělo se mi a první, kdo na to přišel byl (k mému nesmírnému údivu) James.
"Nemusíš nám to říkat celé, pokud nechceš." řekl.
Zvedla jsem k němu pohled a zadívala jsem se mu do těch očí, které dokázali pobláznit tolik dívčích srdcí... Mě naštěstí ne, protože já věděla, že žádný upír není na dlouhé vztahy. Já byla upírkou jen z části.
Ale v tu chvíli působil dost moudře a dospěle... Ne jako pubertální hádavý kluk, jak se choval normálně. Rozuměl mi a chtěl, abych to věděla.
Erik vypadal taky užasle, takže ho takoýho viděl asi tak často jako já - poprvé.
"Myslím, že zbytek si povíme příště..." uzavřela jsem naší "debatu" a zmizela z jejich domu...

Předchozí kapitola ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨Další kapitola

 


Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 4. října 2012 v 18:24 | Reagovat

Napul carodejka a upirka, jo? :-D Nicmene skvele napsany a ani to neni tak dlouhy, cte se to moc dobre :-) ;-)

2 Erin Erin | E-mail | Web | 7. listopadu 2012 v 9:48 | Reagovat

No, tak konečně jsem se po takové době dostala ke čtení :-)
A neříkej, že je to jedno. Tobě možná, ale mě jo, když ty čteš mou povídku a uděláš si na ní čás, jsem člověk, který taky mus číst :-D
Jak řekla Vicky, tahle kapitola se mi četla pěkně, bez nějakých zádrhelů, navíc mi přijde, že tam je i méně pravopisných chyb, takže se to čte ještě mnohem lépe, než předtím.
James je prostě borec, mám ho ráda :-D Ale nevím, jestli víc, než Erika...  Každopádně upíři do toho a napůl čarodějky smíšené s upírama---> Ty ovládnou svět ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama