Opravdu?

28. října 2012 v 11:40 | Alexis Dark |  Krátké dodatky (k delším povídkám)

Jednorázovka
(Dodatek k Moci úplňku)
**** pohled Darie Wailesové****


Vážně? To jako vážně?
Ten chlápek je asi fakt blbej, když se mě ptá na takovou blbost. Jestli je něco špatně?
Tak si schrňme. Před pár dny mi zemřela matka, protože jí ušlapala nestvůra jménem lérnská hydra. Kámoše zabil minotaurus a na mě každým dnem útočí víc a víc nestvůr. Jsem totiž dcera Herma! Jo jo. Přesně! Toho posla bohů a boha poslů, zlodějů, cestovatelů a ještě mnohem více věcí. Jsem ochránkyně, vampírka, když chcete detaily.
To se dozvíte časem, co jsme zač. Já to pořádně nevím dodnes, ale má kamarádka, Lioness Powerfullová se to jednou dozví.
Každopádně jsem se dneska dostala na poštu.
Divný co? Já, která nesmím používat žádnou komunikaci, aby na mě nezaútočili nestvůry, tak se dostanu až na poštu, která je něco jako základna pro všechny nestvůry světa, našeho polořeckého světa.
Protože všichni bohové, kteří doopravdy existují jsou Řekové. Hrdinové, o kterých vypráví řecké báje existovali a nestvůry proti, kterým bojovali jakbysmet. Chaos - vládce všeho, ten, který vytvořil celou naší... dimenzi (?) ten také existoval. Zeus, Héra, Artemis, Apollón, Héfaistos... ti všichni a mnohem více jich existovalo a většina ještě teď existuje.
A pořád mají děti se smrtelnicemi a smrtelníky - nás, ochránce.
Ale zpět k věci. Jde o to, že na poště na Manhattanu jsem se potkala s mým otcem. Vtipné, že? Nenavštíví mě celých patnáct let a pak se ukáže jenom tak, jako by bylo normální, že se nám - obyčejným ochráncům - zjeví bůh a to jeden z nejvyšších.
A on se mě po mém docela dost hysterickém výstupu zeptal: "Něco je špatně...?''
Vážně by mě zajímalo, proč zrovna on je bůh. Nijak extra inteligentní, krásný, mocný ani silný se mi nezdá. Vypadá spíš jako průměrný chlápek, kterého najdete v každé třetí domácnosti. Oblečený byl v bílé košili s rozepnutými několika knoflíčky a černých upnutých džínech. Hnědé vlasy měl delší a patka mu spadala do očí podobně jako ta moje, ale já jí měla delší, takže mi skoro zakrývala oko. Je fakt, že by si nás každý mohl splást se sourozenci, protože Hermés vypadal maximálně na dvacet pět a já na dvacet, ačkoliv mi teprve nedávno bylo patnáct. Měl podobné rysy jako já, tmavší pleť a stejně tmavě hnědé oči, ve kterých stále kroužily jiskřičky veselí.
"Něco je špatně?!" vyjekla jsem. Musela jsem mu připočíst k dobru pár bodů za to, že mě nezničil hned, jak uslyšel můj vysoký vřískot. "Ty mě necháš s tou bláznivou ženskou celých dvanáct let a když se mi v mých patnácti zjevíš, tak se mě jenom zeptáš, jestli je něco špatně?! Kdyby ses mě zeptal před třemi lety tak ti odpovím, že všechno je v naprostém pořádku, ale teď?! Zemřela mi máma a jediný opravdový přítel!" vykřikla jsem a bylo mi úplně jedno, kolik lidí na nás zírá s otevřenou pusou.
Asi se divili, že dvacetiletá holka ječí do sloupu. Hádala jsem, že Hermés se zneviditelnil, abych mu nemohla udělat ostudu.
"Dario... Zeus zakázal jakýkoliv kontakt s lidmi už před tvým narozením."
A opět mě naštval! Tuhle chabou výmluvu jsem od matky slyšela až do svých dvanácti let než jsem utekla z domova.
Už před tím jsem hodně utíkala, ale nikdy se mi nepodařilo utéct až na Floridu a tam začít nový život s dalším ochráncem, který mi zachránil život a před nedávnem ho zabil ten pitomý minotaurus, když jsme se snažili zachránit mojí mámu před hydrou. Ze škol mě vyrazili už asi sedmkrát než jsem utekla. Pak jsem se učila v jiné škole. Ve škole jménem divočina. Tady se musíš učit rychle, jinak zemřeš.
Zavrčela jsem a ruce zatla v pěsti. "Ano, otče. V tom připadě... Něco je špatně..."
Otočila jsem se na patě a odešla. Tohle se jinak řešit nedalo. Jen útěkem. A já byla zvyklá neustále utíkat...
Běžela jsem lesy a hnědé vlasy za mnou plály jako závoj. Mé hnědé oči se naplňovaly slzama. Snědá pleť mi plála jako po každé, když jsem se snažila nebrečet.
Dcera Herma...
Přišlo mi to jako prokletí být jeho dcerou. Můj otec byl bůh zlodějů, tedy i můj. Ale to on mě dohnal k zlodějství! To on ze mě udělal zmatka!
Na hodině občanské výchovy před pár lety nás učitelka učila, že děti potřebují oba své rodiče, jak ženský vzor tak mužský a že děti, které žijí bez jednoho z rodičů nejsou úplně v pořádku... Pak nás nechala vypracovat esej o obou našich rodičích. Byla jsem jediná, kdo nic nenapsal.
Co jsem asi tak měla psát? Že má matka se zamilovala do boha a on musel odejít, protože mu to zakázal sám Zeus? Že má matka je šílená do pěstování kytek, které jsou schopny vás zabít jenom tím, že vdechnete jejich pyl? Že jsem svého otce v životě neviděla? Že mám díky tátovi stovky sourozenců po celém světě, protože může být na několika místech současně?
Ne. O tom jsem nemohla nikomu říct.
Dcera bohy zlodějů...
Vážně je tu něco špatně.
 


Komentáře

1 Kelíns Kelíns | Web | 28. října 2012 v 12:10 | Reagovat

Velmi krásně píšeš. Úplně jsem se do příběhu vžila :-) Chudák Daria :-(

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 28. října 2012 v 14:27 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji :-) Však ona v tom také není úplně nevinně ;-)

3 Jay Jay | 28. října 2012 v 16:17 | Reagovat

Ahoj,moc pěkný článek.Rozjíždím blog a   byla bych ráda,kdyby ses koukla na můj a třeba něco okmentovala.Moc dlouho to nezabere a mě to udělá radost :) předem díky a přeji úspěchy

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 28. října 2012 v 16:28 | Reagovat

[3]: Omlouvám se, ale na reklamy pod články nereaguji. Myslím, že jsem to v MENU napsala dost jasně ;-)

5 Brigita Brigita | Web | 31. října 2012 v 22:06 | Reagovat

Trochu uspěchané, ale jinak zajímavé. Jen taková poznámka na okraj - Hermes nebyl jedním z hlavních bohů. Byl všechno možné, ale právě proto, že to byl spíš poslíček, zloděj a podobně, fakt nebyl jeden z hlavních. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama