Listopad 2012

Sen nebo skutečnost?

28. listopadu 2012 v 19:07 | Alexis Dark |  Básničky


Ach jo... Jsem hrozná vím. Už tak dlouho žádný článek a teď najednou blikne nápad a já ho využiju k psaní básničky na téma týdne... No snad se bude líbit.

Špatná volba 1.

18. listopadu 2012 v 20:47 | Alexis Dark |  Povídky
Takže tu přináším první část, ve které jde vlastně jenom o seznámení s hlavní postavou a vlastně s celou jejich rasou, když to tak vezmete. Možná je to trochu podobný Volání svobody od Erin..., ale tuhle povídku jsem prostě začala jen tak psát a původně to měla být jednorázovka na téma týdne Náhoda je blbec, ale nestihla jsem jí dokončit, takže vám jí dnes představuji jako takovou delší jednorázovku....



Oheň se navrátí k tomu, kdo ho zapálí...

17. listopadu 2012 v 9:01 | Alexis Dark |  Básničky
.... aneb. motto tohoto blogu. Původně byla ve volitelném boxu básnička vyjadřující vlastnosti ohně, ale já ji nahradila jinou z důvodu přílišného zabírání místa a nehodící se do volitelného boxu. No, ale nechce se mi jí úplně vymazat a tak jí zveřejním aspoň v tomto nepříliš dlouhém článku...
P.S. Doufám, že se nová báseň líbí.


Věci z nudy

16. listopadu 2012 v 19:36 | Alexis Dark |  Myšlenky...
Většina spisovatelů, když se nudí začnou psát povídku/knihu/jednorázovku, většina básníků, když mají chvilku klidu začne básnit, většina malířů ve volném čase jde kreslit, většina bláznů do hudby ve volném čase poslouchá písničky, většina čtenářů ve volném čase čte knížky... Vážně bych si přála být jako většina, abych se nemusela stydět za to, že další článek, který zde přibude bude věnovaní grafice a fotkám.
Aneb. zase jednou jsem se nudila toto vzniklo.




Vlčí soutěž - vyhodnocení

13. listopadu 2012 v 18:40 | Alexis Dark |  Básničky
Trochu opožděně, ale přeci jen vám přináším mou básničku ze soutěže Míši Burdové. Trochu se mi nepovedlo pár veršů a nic jsem tedy nevyhrála, ale i přes to vám jí sem dám... :D


Poslouchejte!

9. listopadu 2012 v 19:26 | Alexis Dark |  Básničky
Přeji všem krásný den/noc a prosím o chvilku pozornosti.
Občas není nad to se zamyslet a složit nějaký ten verš. Krásně vám to pročistí hlavu a donutí vás to zapomenout na veškeré starosti. Možná by každý by někdy měl zkusit složit nějaký ten verš. Mě to baví a pomáhá mi to (asi proto je tady poslední dobou spousta básniček). No a navíc básničku já složím za pár minut, kapitolu za týden... Je jasné, co tu bude přibývat častěji.
Dneska jsem trochu pracovala na první kapitole k povídce Clouth. Myslím, že se to docela dobře rýsuje, zatím co s povídkou Dcery a synové moci (noci) to vypadá dost bledě. Zatím napozastavuji, ale při nejhorším se tak stane. Zemřít v plamenech má napsanou už devátou kapitolu (která zatím není zveřejněná, protože je v "opravně"), ale nějak se pořád nemůžu dokopat k většímu psaní.

A teď (po mém výkecu) se jde básnit.

Svět by mě rád viděl na kolenou

Občas mi přijde, že mě svět chce vidět na kolenou.
Takhle to tedy je. To prostě nejde zapomenout.
Že mě nemá dávno rád.
Už není můj kamarád.

(všichni mě chtěj vidět na kolenou.
Chtějí mě poraženou...)

Proč nejde zapomenout?
Že už nestojíš za mnou...?
Jak můžeš být tak daleko, když sníme stejný sen?
Mám tě nechat jít i přes to, že zůstáváš v srdci mém?

(Všichni v hlavě mi křičí.
Prý, že se to nesmí!)

Tenhle svět mě rád vídá na kolenou.
Před vámi navěky poníženou
Před světem uzamčenou.
Chtěj mě mít pod kontrolou...

(Já nemůžu zapomenout,
že už nestojíš za mnou...)

Opustila mě síla v tom bahně jít
Nemám prý po vás tolik chtít.
Při tom to nejsem ani tak já, kdo bojí se.
Vím, že kdo dříve mě znal, dnes z cesti straní se.

(Viděl si, jak špatně na tom jsem.
A tys odešel... S úsměvem!''

I přes to, já odmítám se vzdát
A na kolenou se před nimi kát.
Když s životem chci se rvát,
protože jen on má mě rád.

(Já na kolenou tě prosím: ''Prosím zůstaň tu dál.''
Ty říkáš mi, že dál už musíš jít sám...)


A tak tu před tebou klečím na kolenou...


Říct to chce odvahu...

4. listopadu 2012 v 19:49 | Alexis Dark |  Básničky
svět kolem mě se točí
duše má se spletla
srdce mé touha po svobodě spaluje
čekám, kdy už vše skončí
duše má bránu střeží, mě zraňuje

kdyby mě někdo vážně tak znal
už dávno by vstal a mě zatleskal
protože to velké sklamání
které se ke mě naklání
to nikdo necítí

občas se každý na dně nachází
já cítím v duši stín, který mě spaluje
každý je někdy v citech ztracený
občas se cíl tvůj vzdaluje

já nenávidím rozum svůj, který pravdu měl
tvůj konec rychlý být měl
opravdu byla pravda tak krutá
nebo bylo lepší, když jsem mu lhala

a já do citů po hlavě spadla
chce odvahu toto psát
když tě dostihne ten pravý pád

Omluva.

3. listopadu 2012 v 20:30 | Alexis Dark |  Deníček blogu

Milý deníčku,

omlouvám se všem čtenářům, ale vážně nemám náladu psát a když už jo, tak se neodvážím to zveřejnit. Nechci, aby se takové věci ukazovali i ostatním lidem. Nemám chuť, náladu ani inspiraci. Prostě se na mě moje múza vykašlala a tak já s největší pravděpodobností začnu kašlat na tenhle blog.

Nepozastavuji a tak se tu občas nějaký ten článek určitě objeví, ale bude to jenom pár za měsíc. Nebudou to už ty dlouhé slohovky jako na začátku.

Takže bych se vám tímhle chtěla omluvit. Svoje oblíbení blogery budu navštěvovat pořád, ale už nebude tolik článků....

Takže se s vámi prozatím loučím.