Poslouchejte!

9. listopadu 2012 v 19:26 | Alexis Dark |  Básničky
Přeji všem krásný den/noc a prosím o chvilku pozornosti.
Občas není nad to se zamyslet a složit nějaký ten verš. Krásně vám to pročistí hlavu a donutí vás to zapomenout na veškeré starosti. Možná by každý by někdy měl zkusit složit nějaký ten verš. Mě to baví a pomáhá mi to (asi proto je tady poslední dobou spousta básniček). No a navíc básničku já složím za pár minut, kapitolu za týden... Je jasné, co tu bude přibývat častěji.
Dneska jsem trochu pracovala na první kapitole k povídce Clouth. Myslím, že se to docela dobře rýsuje, zatím co s povídkou Dcery a synové moci (noci) to vypadá dost bledě. Zatím napozastavuji, ale při nejhorším se tak stane. Zemřít v plamenech má napsanou už devátou kapitolu (která zatím není zveřejněná, protože je v "opravně"), ale nějak se pořád nemůžu dokopat k většímu psaní.

A teď (po mém výkecu) se jde básnit.

Svět by mě rád viděl na kolenou

Občas mi přijde, že mě svět chce vidět na kolenou.
Takhle to tedy je. To prostě nejde zapomenout.
Že mě nemá dávno rád.
Už není můj kamarád.

(všichni mě chtěj vidět na kolenou.
Chtějí mě poraženou...)

Proč nejde zapomenout?
Že už nestojíš za mnou...?
Jak můžeš být tak daleko, když sníme stejný sen?
Mám tě nechat jít i přes to, že zůstáváš v srdci mém?

(Všichni v hlavě mi křičí.
Prý, že se to nesmí!)

Tenhle svět mě rád vídá na kolenou.
Před vámi navěky poníženou
Před světem uzamčenou.
Chtěj mě mít pod kontrolou...

(Já nemůžu zapomenout,
že už nestojíš za mnou...)

Opustila mě síla v tom bahně jít
Nemám prý po vás tolik chtít.
Při tom to nejsem ani tak já, kdo bojí se.
Vím, že kdo dříve mě znal, dnes z cesti straní se.

(Viděl si, jak špatně na tom jsem.
A tys odešel... S úsměvem!''

I přes to, já odmítám se vzdát
A na kolenou se před nimi kát.
Když s životem chci se rvát,
protože jen on má mě rád.

(Já na kolenou tě prosím: ''Prosím zůstaň tu dál.''
Ty říkáš mi, že dál už musíš jít sám...)


A tak tu před tebou klečím na kolenou...



 


Anketa

Čtete články na Krasna.cz?

Ano.
Občas.
Ne.

Komentáře

1 XXX >> http://dreamnik.blogspot.cz/ XXX >> http://dreamnik.blogspot.cz/ | Web | 11. listopadu 2012 v 21:07 | Reagovat

Neodpustím si: NÁDHERA! Vážně jsi to psala ty?! O.o KKrásné! Talent.. navíc je to psané ze srdce...

2 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 18:41 | Reagovat

[1]: Díky. Noo... Nevím, jestli to bylo psáno ze srdce, protože nevím, jestli ten šutrák, co mi bije v hrudi se dá nazývat srdcem, ale i tak díky. :-D

3 Erin Erin | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 22:46 | Reagovat

*S tupým výrazem jenom čučí na obrazovku, především na poslední řádek básničky.*
"A tak tu před tebou klečím na kolenou..."
Já nemám slov...
Vážně.
Nevím, co k tomu říct, k vyjádření pocitu neuvěřitelného obdivu nad tvým talentem je moc málo slov. Ta básnička má na mě stejný účinek, jako když jsem jednou C.V.O.K. říkala, jak by mohlo skončit OŽ, jeden z možných konců a ona mi napsala: Some legends... will never die! Jenom jsem vytřeštila oči, zalapala po dechu a musela di to číst dokola, dokola a pořád, dokud se mi to nvrylo do paměti. Jako teď. Nevím... jestli znáš ten pocit, když si něco přečteš a prostě to na tebe silně zapůsobí.

Dokonalý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama