Špatná volba 1.

18. listopadu 2012 v 20:47 | Alexis Dark |  Povídky
Takže tu přináším první část, ve které jde vlastně jenom o seznámení s hlavní postavou a vlastně s celou jejich rasou, když to tak vezmete. Možná je to trochu podobný Volání svobody od Erin..., ale tuhle povídku jsem prostě začala jen tak psát a původně to měla být jednorázovka na téma týdne Náhoda je blbec, ale nestihla jsem jí dokončit, takže vám jí dnes představuji jako takovou delší jednorázovku....





Někdy mě napadá, že kdybych dříve nebývala tak sobecká, všechno by mohlo být jinak. Třeba by se nikdy nestalo tolik problémů, třeba by ani nezemřelo tolik lidí kvůli mé sobeckosti.... Ale náhoda je blbec. Pořádný nafoukaný blb, který je snad ještě sobectější než já.

Ale já měla aspoň výmluvu. Mě to matka vtloukala do hlavy celý můj život. Byla jsem učena už od narození, že mám nejdřív dbát na své zdraví a pak až se zabývat ostatními.

Když jsem byla malá a žil s námi ještě můj otec - bylo snažší uvěřit tomu, že matka lže. On mi pořád vyprávěl své příběhy o tom, že svět venku není tak zkažený, jak mi matka tvrdí... Ale pak ho zastřelili ve velké válce, která trvala stovky let a která přinesla našemu světu tolik bolesti.

Od té doby jsem byla odhodlaná být jako matka. Silná, nezávislá a hlavně sobecká. Nepřemýšlet o tom, kolik to přinese obětí. Prostě jít vpřed a přežívat, jak jen se dá.

Po pár desítkách letech má matka zemřela. V lidském světě je to velmi dlouhá doba. Ale na naší planetě se dožíváme mnoha tisíců let... Dožívali jsme se. Dříve. Ale poté, co na naši zem vtrhli cizí bytosti s modrou kůží se nám nedařilo přežívat tak dlouho. Většina našich lidí se nedožila ani dospělosti, protože je buď zabili anebo odvedli pracovat do továrem, vytvářet jaderné zbraně a dál ničit naši zem.

Celé státy, Spojené alience - vše bylo zničeno. Přežívali jsme v lesích, které ještě nezasáhlo běsnění modrých plnou silou. Ukrývali jsme se pod zemí v úkrytech, chodbách a jeskyních, které jsme si vybudovaly, abychom přežili. Ale stejně jsme museli chodit nahoru. Lovit, krást jídlo a sbírat plody. Vždycky bylo pro tyto účely vybráno několik dospělých. Většinou vybrali už staré, kteří nebyli schopní boje, abychom měli vždycky po ruce silné, mladé bojovníky a mohli bychom se jim popřípadně postavit. Vždy se pak rozdělili do skupin, aby měli, co největší šanci na přežití.

Modří nešli po jednotlivcích. Ty nás zabíjeli po miliónech, tisících a postupem let jen po desítkách...

Dnes nás tady pod zemí žije dvě stě. Z toho je více jak polovina starých, nemohoucích, dětí a žen.

Já měla štěstí. Uměla jsem bojovat, takže jsem měla největší šanci na přežití. Vždycky platilo to, že si ti mocní u sebe drželi ty silné a nepodmanivé, aby je chránili. Proto jsem se já učila boji. Byla jsem nejsilnější bojovnice. Největší soupeřka a nejdůležitější žena v celé naší "kolonii", protože si mě sám vůdce vybral jako svou dceru.

Nikdy jsem si nemyslela, že toho někdy budu litovat... , ale litovala jsem.

Bylo mi tři sta dvacet dva, když jsem se rozhodla riskovat svůj život. Tenkrát si mě jeden z mých druhů mužského pohlaví dobíral, že jsem slabá a že bych nedokázala zabít jediného modrého. Byla jsem první nezletilá, která se dobrovolně přihlásila o výpravu za jídlem. Chtěla jsem, aby mě považovali za ještě mocnější než jsem ve skutečnosti byla...

Dříve jsme uctívali bohy a udržovali jsme si je v míru a lásce, ale v těchto časech nám na uctívání bohů nezbýval čas. A já toužila, aby mě tito lidé - narození stejného druhu jako jsem já - nazývaly bohyní a uctívali mě. Chtěla jsem se nejen cítit víc než oni, ale já chtěla být víc než oni. CHtěla jsem být všemocná. Zničit to zlo, které nás tak dlouho sužovalo a zničit tak poslední hrozbu a poslední vzdor mého vladařství.

Tenkrát jsem byla velmi hloupá a naivní.

Druhého dne jsem již byla připravena vyrazit spolu s ostatními z naší skupiny. Neměla jsem přátele, ale i přes to se se mnou několik lidí přišlo rozloučit. Většinou to byli lidé, se kterými jsem se znala celý život, které jsem považovala za ty druhé nejdůležitější po mé osobě.

Byla tam i má "kamarádka" Silena. Malá blondýnka s bledou pletí a obrovskou jizvou přes celý obličej. Bylo jí sotva patnáct lidských let a přes to už se utkala s tolika modrými, že si na ní netroufnou ani nejsilnější muži. Dokonce i já jsem k ní měla jistou úctu.

"Dável na sebe pozor.'' řekla pouze a odešla.

Nikdy jsem nechápala, jak o mě někdo může mít strach, ale když i další tři lidi pronesli to samé mi začínalo docházet, že se o mě bojí. Možná to bylo pro to, že jim na mě záleželo, ale většina z nás se naučila, že nám na nikom nesmí záležet. Je to k ničemu. Jen nám to přinese bolest, když ten dotyčný zemře nebo kvůli němu zemřeme mi. Takže jsem si myslela, že se spíš bojí o to, že přijdou o jednu z nejlepších bojovnic. Jo, tak to určitě bylo...
 


Komentáře

1 Ornell* Ornell* | Web | 19. listopadu 2012 v 14:19 | Reagovat

JE to moc krásné, těším se na další části, píšeš jako profík :)

2 Chaky Chaky | Web | 24. listopadu 2012 v 15:26 | Reagovat

Wow, to je nádherné! O_O Píšeš dokonale! Já si ani nezasloužím být ve Favourite, dostanu infarkt! Děkuju děkuju děkuju moc!  Nemůžu se dočkat další kapitoly, rychle další prosím! Chci vědět, jestli se jí něco stane. Když se řeklo modří, představila jsem si Nawi z filmu Avatar :-D Jsem strašně zvědavá, jak vypadají a jak silní jsou.

3 Erin Erin | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

Páni, hustý!
Taky jsem si jako první pedstavila někoho z Avatara, ale dělat to nebudu, protože třeba ti modří vypadají úplnbě jinak :-)
Hezky vymyšlené to s těmi roky, líbí se mi to a jsem zvědavá na pokračování, nechalas nás napjatě čekat, co asi bude dál! :)

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 11:05 | Reagovat

[1]: Díky. Toho si moc cením :-D

[2]: Ale jo zasloužíš :-D Píšeš nádherně a moc díky!

[3]: Avatar... No vidíš, to mě nenapadlo! Ale je to zajímavá úvaha... ;-) No sama hlavní postava se s nima ještě vůbec nesetkala, ale samozřejmě se nevyhnu zákeřně dlouhému popisu :-D Jinak ti moc děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama