6. Asi jsem se zbláznil/a... 2/3

28. března 2013 v 19:12 | Alexis Dark |  Moc úplňku - 1. Království bez stínu
Tak jo.. Hmn. Už jsem dokončila druhou část šesté kapitoly... Asi je to docela pozdě, ale dřív to doopravdy nešlo... nebo možná šlo, ale mě se do psaní vůbec nechtělo, řekněme, že jsem měla důležitější věci na práci (ne, že by psaní nebylo důležité...).
Dnes jsem byla s kámoškou v kině na premiéře filmu "Hostitel". Moje kámoška je fanynkou Twillight a tak mě k tomu prakticky donutila a já o tomhle filmu neměla zrovna nejlepší mínění, ale... Už v prvních minutách filmu jsem byla jako na trní. Mimozemšťani jsou docela rozšířené téma a i já jsem už viděla pár filmů na téma invaze v podobě toho, že mimíci obsadí naše těla, ale tohle bylo opravdu... super! Miluju filmy na téma boje a tak, takžemě silně překvapilo, když se mi líbil film, ve kterém se bojuje prakticky nulově... Každopádně jsem si hned koupila knížku a všem, kteří na tom ještě nebyli v kině (což musí hodně velký číslo zvhledem k tomu, že to byla premiéra...), tak vám doporučuju, aby na to šli! Je to úžasný!
No, ale teď k příběhu...

V minulým díle Alex přijala Elizinu nabídku, že se stane "vůdkyní" své generace a že se tedy stane vampírkou, což znamená, že musí dokončit svou proměnu a stát se tím, co tolik odsuzovala...

Tato kapitola není shodná s knižní předlohou ZM


"Cody Angelo"


Jestli jsem někdy byl totálně vyděšený, nebylo to nic v porovnání s tím, jak jsem se cítil, když naše loď přistávala v přístavu Saint Tropez, ve Francii jen kousek od města, ve kterém sídlila holka, kterou jsme měli odvézt - klidně i násilím - do tábora a zabránit jí aby udělala největší chybu svého opravdu dlouhého života a dala se k vampírům nebo ještě hůř k strážcům. To bychom totálně selhali a všechno by mohlo skončit... No, mysleme pozitivně.
Celou cestu mě ani Adne s Rowanem nenapadlo nic jinýho než mořská nemoc. Jako syn Háda mám takovou nemilou vlastnost, že když jsem na moři nebo na jakékoliv jiné vodě, tak mi prostě je děsně blbě. Rowan je syn Afrodíty, takže s ním to nic neudělalo a Adne je prostě drsná dcera Árese, takže s ní by nehnula ani představa toho, že by celý oceán měla přeplavat....
No, přežili jsme a teď spolu s ostatními cestujícími vylézáme na pevninu. Vlaje ledový vítr a já se ještě víc chumlám do své ne moc nenápadné mikiny v barvě oceánu za mnou. Adne se ostražitě rozhlíží po okolí a blonďaté vlasy jí vlají ve vzduchu. Rowan se tváří jako by spolkl myš a bolestně zírá na vše okolo.
Napadá mě, jestli tu už někdy nebyli, ale nechci se jich ptát a tak raději mlčky vyrazím k přapážce a mizím spolu s nimi doprostřed budovy, ve které si zavoláme taxi.
Nemáme žádný plán. Nemáme žádné informace. Nevíme nic a přesto se máme vloupat do nejstřeženějšího města v Evropě, které není na žádné mapě a které obývá skupinka napůl bohů, kteří sajou lidskou krev... Nejsme ne tom zrovna nejlíp a to ani nemluvím o tom, že tu holku (nejspíš) budeme muset odvézt proti její vůly a poprat se s miliony vampírů, abychom se od tamtud dostali.
Vycházíme ven a Rowan si všímá našeho taxikáře, který nás má odvézt až do města.
''Ahoj, Mell,'' zdraví Rowan ženu sedící na místě řidiče a sedá si vedle ní. Já s Adne sedíme v zadu a vyměníme si nechápavé pohledy.
Mell vypadá na padesát let. Je to vysoká, baculatá žena s rudými vlasy a s mnoha vráskami v obličeji. Má plné rty a milý úsměv, do kterého je skřivila. Oči má pronikavé, modré jako hladina toho nejmělčího oceánu nebo moře. Okolo očí má vrásky od smíchu a vzrcátku nám ukazuje řadu rovných zubů.
"Rowane... Co tě přivádí zpět do Francie?" zeptala se s francouzkým přízvukem.
"Spoustu věcí," věnoval jí tajemný úsměv a dál se věnoval konverzaci s ní. Já s Adne jsme zarytě mlčeli na zadních sedadlech.
Díval jsem se z okna a sžírala mě nervozita. Modlil jsem se, abychom na ní narazili někde náhodou a stačilo by jí nacpat do auta a zmizet, ale silně jsem pochyboval o tom, že se to stane. Doufal jsem, že se setkání s vampíry vyhnu... no, na hodně dlouho a teď jsme mířili do jejich sídla. Nepřišlo mi to jako nejlepší nápad, ale teď už bylo moc pozdě na to, abychom se otočili a jeli zpět. Teď jsme mohli jedině dopředu.
Svíraly mě různé pocity. Obavy. Strach. Nostalgie... Pozoroval jsem stromy okolo silnice, zaprášené cesty a mýtiny, po kterých jsem se dříve procházel ruku v ruce s mou nesmrtelnou přítelkyní Keirou, vůdkyní nových. Vzpomínal jsem na bitvy, které se odehráli okolo nás a na chvíle, které mi vzaly dech, které mi ublížily a které mě posunuly zase o krok dál...
Vzpomínal jsem na jas máminých očí, když jsem jí poprvé spatřil. Na mou jedinou vzpomínku na ni. Měla nádherné hnědé oči stejně jako já a pocházela právě odsud. Nebýt táty, tak ze mě vampíři udělají zrůdu, ale on mě dostal spolu s mou nevlastní sestrou do bezpečí internátních škol...
Nikdy jsem nebyl ve škole za hvězdu jako spíš za kluka, kterému je lepší se vyhýbat. Prostě jsem byl pravým opakem mé sestry Xavierie... A pak mě Adne s Rowanem odvedli do tábora, kde jsem začal úplně nový život jako Cody Angelo, druh mocné Keiry a syn Hádův... A moje sestra se stala váženou členkou Artemidiný družiny. Celý můj život se změnil a já pomalu získával vzpomínky na mé minulé životy...
Uviděl jsem ceduli. Stálo na ní "Bienvenue Asiopey!" a pod tím to samé v angličtině: "Vítejte v Asiopey!".
Rowan nevypadal, že si toho všiml a dál se nerušeně vybavoval s Mell. Ale Adne zbledla a zatvářila se zděšeně. Nevím, co se dělo... ale muselo to být hodně děsivý, když i dcera Árese z tohoto místa má nahnáno...
Ujeli jsme ještě asi pět set metrů než se okolo nás objevili první domy. Vypadalo to jako obyčejné město. Okolo nás byly rodinné domky s bazény, vily i paneláky. Po ulicích pobíhali malé děti a vzduch voněl létem. Puberťáci skateovali na obrubnících a páníčci venčili své psy. Vše vypadalo tak normálně až muselo být všem, kdo tudy projeli jasné, že toto je jen přetvářka. Že doopravdy se tu dějí strašlivé věci...
Ještě párkrát jsme zabočili než jsme se objevili před zelenou budovou, na které velkými zářícími písmeny stálo "HOTEL ÉLECTRICITÉ", což jsem přeložit nedokázal. Já dokázal stěží vyplodit, jak se jmenuju, kolik je hodin a kde je WC...
Mell zastavila a Rowan jí zdvořile poděkoval a zaplatil. Ještě si vyměnili pár zdvořilostí a pak jsme jen pozorovali, jak žlitý taxík mizí v dáli.
Rowan si povzdechl a zadíval se na vchodové dveřa navrcholu několika mramorových schodů jako by se mu plnila jeho nejhorší noční můra. Tvářil se jako by kousl do citrónu. "No... Vrátit se už nemůžeme," zamumlal s pohledem upřeným na dveře. "Takže musíme jít..."
 


Anketa


Komentáře

1 Chaky Chaky | Web | 30. března 2013 v 17:54 | Reagovat

Ten tvůj zatracenej talent, kde ti ho dali? :D Chci ho taky!
Dělám si legraci, je to prostě hrozně moc úžasné :3:) Těším se na další kapitolu, koukám, že se blog rozhýbal :)

2 Vicky Vicky | Web | 31. března 2013 v 19:36 | Reagovat

Konečně!!!!! Fanfáry, bubny, vlaječky a průvod kejklířů a šašků sem!! :D Málem jsem zapomněla, jaký zážitek to je číst MÚ...:-D Už jsem myslela, že s tím sekneš. -.-" Doufám, že taková dlouhá odmlka už nás nečekám, i když taky netvrdím, že tě nechápu. :D
Cody Angelo... Úžasné jméno!! :-D A z jeho popisu byla kapitola skvělá - nebo alespoň ta její část. Celkově postava na mě působí dojmem nevýrazného, nevyčnívajícího kluka, nikoli však nezajímavého!! :-D Vsadím se, že s ním máš své plány a já se na ně moc těším! ;-) Jsem zvědavá, co se z něj ještě vyklube.
Mimochodem... On už je Hostitel v kinech??!! O_O Jak to, že o tom zase nic nevím?? :D Hned se na to musím jít podívat... Říkala jsem si sice, že nejdřív si přečtu knížku, ale tak ten trailer se mi tak líbil...:-)

3 Alice Shinshekli Alice Shinshekli | Web | 29. července 2013 v 12:38 | Reagovat

HHezká kapitola.
Jenom v tom mám trochu zmatek. Takže Cody je syn Háda, což mě neprekvapuje (Jméno Angelo mi prostě Háda připomíná, ačkoli jsem se klidně mohla mýlit. Koneckonců Adne Chase je dceta Área a ne Athény.), ale měla jsem dojem, že byl v Hermově srubu, protože byl neurčený.
Taky nevím, co mají ti tři vlastně hledat. Na začátku, myslím, bylo, že jdou hledat nějakou sourozeneckou dvojici, pravděpodobně děti Háda, ale teď zase nějakou Sinu do města hlavní hrdinky.
Možná jsem byla chvilku nepozorná a něco mi uniklo.
No, jdu dál, třeba se to ještě nijak vyjasní.
P.S. Stejně se mi ta povídka hrozně líbi a žádný pocit zmatení to nezmění. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama