Každý je jiný.....

17. března 2013 v 15:39 | Alexis Dark |  Básničky
Tak po dlouhý době nějaký nový článek... No, prostě není čas. Přijdu domů, udělám úkoly, zasednu ke compu a zapíšu se do ZM tak, že o sobě nevím tři hodiny a potom si ještě vzpomenu, že jsem měla napsat kámošce tak rychle vletím na skype a začnu si s ní psát... A další den zase nebo mám kroužek nebo jdu s kámoškama ven a na blog prostě není čas ani nálada.
Možná, že se tu jednou za čas něco objeví, protože mám načatých několik jednorázovek, ale teď nemám moc náladu na psaní něčeho jiného než ZM3 (před nedávnem jsem dokončila 2. díl :DDD) a tak to s blogem vypadá bledě. Je fakt, že v záloze mám ještě několik básniček, ale jinak nic moc... Možná zase něco nakreslím a dám to sem :D
P.S. Tohle není jedna z nejleoších básniček, ale je zase docela dlouhá a taková... divná.






Já nejsem jen jedna ze sta.
Já vím, kam vede má cesta.
Tam, kam lidské oko nedohlédne.
Tam, kam strach nezalétne.

Cítím se volná, nespoutaná.
Když i tmou proplouvám sama.
Jsem naprosto spokojena.
Vírou v sobe oslovena.

Vždy jsem touto cestou chtěla jít.
A dnes umožnilo mi to žít.
Víru v sobě objevit.
A krásu v sobě spatřit.

Putovat temnou krajinou,
zítra zas přejít přes jinou.
Zajít tam, kam smějí jen ptáci.
Nedbat na otravné řeči.

Já stoupám teď k nebesům.
Zhora zamávám rodičům.
Půjdu tam, kde sní se jen.
Povinosti čert vem!

Dnes si můžu dělat, co chci.
Vidím velmi zajímavé věci.
Cítím v duši volno a na nebi mraky.
Já vytřu vám všem zraky!

Otevři oči i mysl svou.
A lidé půjdou za tebou.
Tou cestou jdu i já... je překrásná!
Tak pojď! Ať můžeme jít dva!

Dnes svobody si važme.
Vždyť jen jednou žijeme.
Tak proč bych měla stranou jít.
Když můžu jít, kam budu chtít?

Prosím rosviťte sál.
Aby každý mohl ukázat.
Co v něm vlastně je.
Ať každý se mi ukáže!

Ukaž, co v tobě je!
Cesta tvá se ti ukáže.
Každý to v sobě má.
Ale málokdo to vyhledá.

Někdo malířem by se stal.
Kdyby o to stál.
Někdo by psaní duši zaprodal.
Raději než básníkem se stal.

Někoho cesta ubírá se právě tímto směrem.
Někdo se na ní brodí mokrým sněhem.
Někdo se na ní cítí volný jak pták.
Někdo jako by se té cesty raději vzdal.

Někoho duše po růžích sní.
A někoho srdce jim nepatří.
Někdo lilie miluje.
A orchidee odsuzuje.

Někoho cesta vede přes ony růže.
Krásné jsou, ale mají trny.
Někdo má zlomené srdce.
A někdo cestou zahnal srny.

Takové cesty jsou.
Jde jen o to, kam nás dovedou.
Musíme je následovat.
A nikdy z nich nevycouvat!

Pokud se své cesty vzdáš.
Jedné hvězdě vezmeš zář.
A obklopý tě chlad.
Uvědomíš si, žes nevyhrál..

Proto musíme jít dál.
Protože je to náš cíl.
Protože je to náš dar.
Aby každý hvězdy spatřil...
 


Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 18. března 2013 v 19:44 | Reagovat

Hurá, už jsem myslela, že se neobjevíš :D To o nedostatku času a nálady na blog bych se taky mohla rozepisovat... Takže tě chápu :-D Mimochodem gratuluju k dokončení další knihy!! :-D
Básnička úžasná!!! :-D Nejvíc ze všeho na nich obdivuju, jak jsou dlouhé a stále mají pointu a stále je o čem číst. ;-) 8. sloka se mi líbí nejvíc :-)

2 Chaky Chaky | Web | 21. března 2013 v 10:30 | Reagovat

Jé, super, že jsi zaskočila :) Básnička je úžasná! Za aktivitu se neomlouvej, protože já na blog kašlu jak na placatej kámen :D
Mě osobně se vryla tahle část: "Tak proč bych měla stranou jít. Když můžu jít, kam budu chtít?"
Pravdivé, skvěle napsané :3

3 Erin Erin | Web | 23. března 2013 v 15:46 | Reagovat

Panejo... něco takového jsem potřebovala. Vážně, bez legrace, je mi hned lépe, když čtu takovou báseň. Člověk se často cítí jako přejetý tankem. A mě tak je z mnoha důvodů, takový ten pocit na nic. Ale te%d... tohle je prostě úžasná báseň, za kterou bys zasloužila nějakou cenu!! Jak moc ti bude vadit, kdybych si ji opsala do sešitu??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama