Duben 2013

Welcome in my head!

28. dubna 2013 v 21:43 | Alexis Dark |  Deníček blogu

Můj milý deníčku - vážení blogeři a blegerky.

Opět vás zdravím a myslím, že tentokrát to není "jenom" tak nějaké zdravení. Neboť je nejspíš poslední...

Dobře. To byl úvod. A teď, když jsem to na vás tak vyvalila, by bylo dobrý, kdybych se trochu rozepsala a svěřila se se svými důvodu co? Dobře... Jde o to, že poslední dobou hodně přemýšlím o všem možném i nemožném a jsem... řekněme i trochu mimo...

Jde o to, že v mé blízkosti někdo spáchal sebevraždu. Přiznávám, že jsem jí skoro neznala, ale i tak mě to vzalo. Upřímně jsem si pořád říkala: "moje babička i děda umřeli" nebo "kdokoliv může umřít...", ale nikdy mě nenapadlo, že bych zažila, aby v mém okolí někdo spáchal sebevraždu.
Neobtěžujte se tuto informaci vyhledat na internetu, v rádiu nebo ve zprávách - nikde to není. Možná jenom ti, co mě mají v přátelích na Facebooku by se o tom něco mohli dozvědět, ale nic moc. Nikde to prostě není, ale to myslím, že ani tolik nevadí jako to, že umřela. Že už byla asi hodně dlouhou dobu v háji a nikdo si ničeho nevšiml.
Chtěla jsem být psycholožka, ale myslím, že na tohle bych neměla. Samotnou mě to totálně složilo a to jsem jí ani tolik neznala. Ale i tak... brečela jsem. Možná i víc než kdy jindy... A nemyslím si, že teď budu mít čas na to, abych sem přidávala nějaký články. Na vaše blogy chodit budu a budu komentovat, ale tenhle blog prostě nikdy nebyl nějak známý a tak si myslím, že to ani nikomu moc nebude vadit... Prostě to byl můj koníček, který mě teď - řeknu to hnusně - už nebaví a nemám na něj náladu ani čas.

Možná, že situace je teď jiná. Tohle píšu 18.4., ale nechtělo se mi to sem dávat...
Ale... teď na tom nejsem nejlíp. Smrt, myslím, se dotkne každého. Viděla jsem při tom, když jsme se s ní loučili před školou. Dozvěděla jsem se to až den poté, co umřela a tak jsem se rozbrečela mezi prvními. Nakonec brečelo hodně lidí, ale někdo víc a někdo míň. Všichni se s tím vyrovnávali po svém.

Ale schrňme to. Bolí to. Je to pryč. A já mizím i z tohoto světa. Bye!

Možná naposledy se s vámi loučí vaše

Alexis Dark


Jedna vzdálená vzpomínka...

19. dubna 2013 v 12:01 | Alexis Dark |  Krátké dodatky (k delším povídkám)
Takže... No, řekněme, že já píšu takovým způsobem, že čas od času dám do ZM takový útržek z minulosti nějaké z postav. No a někdy se ten útržek moc nehodí k celkovýmu ději, takže jsem si zřídila (v počítači) takovou složku, kam si tyhle útržky schovávám, protože mi je docela líto je prostě jenom smazat. A tak mě napadlo, že když už je nevyužiju, tak co bych je nedala sem? Přeci jen, tady to zeje prázdnotou a články nijak nepříbývaj, tak co kdybych to tu na nějaký čas zaplnila těmihle útržky? JAsně, bude to jeden mega spoiler na celé ZM, ale myslím, že to nikomu vadit nebude, protože to celé pochopí až/jestli si přečte ZM.
Takže toto je urývek z minulosti jedné extra super vůdkyně Keiry (udělala jsem z ní mega mrchu, kterou hlavní postava (ani já) nemůže vystát). Řekněme, že je to taková... depresivnější část...



Vkz...

14. dubna 2013 v 18:24 | Alexis Dark |  Povídky
...aneb výuka ke zdraví, které mě totálně nebaví. Bavila mě snad jen jedinou hodinu a to, když jsme měli vytvořit něco jako slohovku na téma drogy... Hmn. Divný.
Každopádně jsem jí při hodině nestihla, takže jsem se s ní musela patlat i doma a tak... no, je to moje dílo ne? Tak proč neotestovat, jak se čtenářům bude líbit příběh o zlomený holce, která se rozhodla svý problémy řešit jedním z nejhorších způsobů...
Jo a ještě něco. Vím, žeje to docela opožděně, protože blog.cz se změnil už před opravdu dlouhou dobou, ale i tak to sem napíšu a prosím - neberte to jako reklamu. Pokud ale máte mail na Googlu, tak si dejte do vyhledávače "Google reader" a poté si stačí přidat svoje oblíbené blogy a máte všechno přehledně seřazené. Bere to stránky jako Blog.cz, blogspor, jenom nevím, jestli i webnode a jiný, ale u těch prvních dvou jsem si naprosto jistá..
Hmn a teď k povídce...
P.S. Ano, žáby museli být. K tomu depresivnímu tématu se sice nehodí, ale aspoň to trochu napoví, že nejsem úplně nenávistný člověk, který musí psát jen dark story... Bohužel to je ale pravda...


IX. Pohřeb

6. dubna 2013 v 19:06 | Alexis Dark |  Zemřít v plamenech
Tak vás znovu zdravým asi po několika staletí čekání na tuhle povídku...Po pravdě poslední kapitola vyšla skoro před půl rokem, ale nebudu se vymlouvat, že jsem toho měla moc. Prostě jsem se na Nathani a její příbuzenstvo vykašlala a zapomněla. Nejak mě představa vyťukávání jejího příběhu do počítače nelákala a protože jsem se musela do své postavy pořádně vžít musela jsem začít takovou volnější kapitolou, což je podstatný rozdíl od těch několika předešlých, kdy si hlavní hrdinka jenom stěžuje. (Páni - říkám volnější a její název zní pohřeb...)
Ale musím vás varovat, že je kapitola hodně nezáživná, nudná a hlavně přímo příšerně useknutá, takže na pokračování si budete muset počkat opravdu hodně dlouho...
Jo a ještě něco. Rozhodla jsem se, že v žádný měsíc nevyjde míň článků než pět - tenhle limit jsem se už docela naučila dodržovat, tak by se to (snad) mohlo povézt... A teď hezké čtení!